Definice lásky

Je mnoho forem lásky. Láska existuje ve všech kulturách, avšak liší se formy jejích projevů i způsob jejího pojmenování a interpretace. Význam pojmu se velmi liší i v individuálních pojetích jednotlivými lidmi, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a osobní zkušenosti. Přesto bylo učiněno mnoho pokusů, jak lásku definovat.
Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska – nenávist (podle Psychologického slovníku Hartlových)
Vztah mezi dvěma lidmi charakterizovaný silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností. (Sociologický slovník, Jan Jandourek)
Láska je cit. O citech se nedá moc říct ani se nedají ovlivnit rozumem, prostě tady jsou. Prostě najednou zjistíš, že ti na někom záleží, že mu přeješ jen to nejlepší, že chceš být v jeho blízkosti, že máš radost, když on má radost. (Martin Vopěnka)

Australský psycholog J. T. A. Condon (1993) lásku charakterizoval v rámci své teorie vazby (attachment, v češtině se překládá též jako přilnutí). Lásku charakterizoval těmito snahami:
- o druhém něco vědět
- být s ním ve vzájemné interakci
- vyhnout se odloučení nebo ztrátě
- ochraňovat
- uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka

Americký psycholog Robert J. Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky:
- intimita, vzájemná blízkost (intimacy)
- vášeň (passion)
- vzájemná oddanost (commitment)
- Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
- neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
- zalíbení (liking, přítomna intimita)
- zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
- prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
- romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
- přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
- osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
- dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)

B. Fehrová faktorovou analýzou určila 9 typů lásky.
Psychoterapeut a spisovatel M. Scott Peck lásku definuje takto: Je to vůle rozšířit své „já“ ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího.
Stav lidské mysli a těla, kdy požitek z činnosti, která byla dříve prováděna pouze nárazovitě, se změnila v požitek stálý, stabilní, dlouho trvající a neutuchající. (Prof. Urban)
Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filosofů používala tuto typologii lásky:
Erós, láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví
Storgé, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno zvláště pro mateřskou lásku
Ludos, hravá a přelétavá láska
Mániá (mánie), láska šílená, žárlivá, vlastnická, případně ničící
Agapé, láska nesobecká, dávající
Fíliá (filie), láska přátelská
Pragma, láska praktická, umění najít a udržet si vhodného partnera
Některé biologické a z nich odvozené ideologické teorie pojímají lásku jako funkci, která má sloužit reprodukci, tedy schopnost získat vhodného partnera, udržet si jej, reprodukovat se a investovat se do rodičovské péče.