Život za lásku 4/

4/ Myšlenky mimo

Probudila jsem se vlastně nechtěně, dnes je sobota a to pro me znamena pořádně dlouhý spánek. Probudil mě Sirius. Nevím jak se sem dostal, pamatuji si, že jsem zamkla pokoj. Takže jediná možnost je ta, že tady byl. ,,Mack, broučku, vztávej. Je krásný nový den." říká jak jinak než Sirius. ,,Siriusi!" vyštěkla jsem na něj. Zbrkle se vyhrabala z postele a všimla si jeho tváře. Byla vážně zvlášťní. Asi další dvě minutky jsem ho pozorovala a poté jsem se smíchem svalila na zem. Pořád mě pozoroval. ,,Promin, ale ta tvoje tvář! ten výraz.... " snažila jsem se nesmát, ale nešlo to. Trochu jsem se uklidnila, ale určitě jsem měla divný výraz naopak já. Ještě jsem se chtěla smát, teda já ne, ale něco uvnitř mě.. a mě to poznamenalo. ,,Ah jo." a s tímto projevem jsem sebou hodila na postel. Nevšímala jsem si ničeho. Jen jsem seděla na posteli, myšlenkama jsem zabloudila k Lily. Když jsem se konečně probrala z myšlenek a chtěla se vrátit do reality k Siriusovi.. nebyl v pokoji, a to mě trochu znejistilo, nevšimla jsem si, že by odcházel.
Rozhodla jsem se jít do jídelny. Měla jsem hlad a i přesto, že zbývalo půl hodiny na podávání jídla a já tam ostatně vždy chodila poslední, jsem se tam vydala. Našla jsem si místo u okna, kde jindy sedává Petr a sledovala okoli. Nikdy jsem si nevšimla toho co se děje před jídlem. Neměla jsem samozdřejmě čas a ani možnost toto zpozorovat, ale paní Pomteyrová byla ve svém živlu. Dokonce mi nabídla čaj a chleba s podivnou pomazánkou, jejiž chuť připomíná šunku s vajíčky, trochu dřív, byla jsem ráda. Ostatní se pomalu šourali trochu neochotně do jídelny a pomalu usedali za stolečky. Dostávali jídlo a já, i přesto, že jsem měla jídlo dávno v sobě jsem stále seděla v jídelně, u okna a vyhlížela jsem Petra. Trochu mě zejistilo to, že ho nevidím přicházet ktomuto stolu, ale po chvíli jsem si všimla, že sedí u stolu s Pecky. Petr ten tichý kluk, který se bál jakéhokoli kontaktu s dívkou se nyní vesele a živě baví s Pecky a ostatníma u stolu. Odtrhla jsem pohled od Petra a hledala Lily. Možná by mohla přijít aspoň na snídani, musí mít hlad. Místo Lily jsem však zahlídla Petra držící Pecky za ruku. Odcházeli spolu nahoru. Viděla jsem jeho šťastnou tvář a víc jsem tomu nevěnovala pozornost.
Uklidila jsem svůj táv a rozhodla se navštívit svůj pokoj a vymysled plán. Jak najít Lily mě však nenapadlo ani v pokoji. Lehla jsem si a ani nevím jak ale usnula jsem.
Spala jsem asi dlouho, napadlo mě, když jsem na posteli viděla Lily. Koukala na mě a nevěřícně kroutila hlavou. ,, Jéé, ty jsi tady?" a vrhla jsem se do přichystané náruče. ,,Nikdo to neví, jen ty." řekla potuchu Lily. ,,Co na mě tak zíráš?" povída o chvíli pozdějí a mě dojde, že jí neustále sleduju. ,,Ááá-le.. však víš,." řekla jsem a ona se usmála. ,,Byla jsem za Pomteyrovou, řekla mi, že jsem se měla oběvit dřív, uršitě by mě tem kašel přešel. Došlo mi, že jsi jí to nakecala. Jsem ti vděčná! Jsi odpravdu skvělá." a s úsměvem mě objala. ,,Pak mi dala něco k snědku a tyhle sušenky." ukázala směrem na krabici u dveří. ,,No to máš snad na celý rok." neodpustila jsem si a ona se začala smát. ,,Copak?" obrátila se na mě. ,,C-Copak?" nechápala jsem a ona jen kroutila hlavou. ,,Jóó, promiň, já se zase zamyslela viď?" ,,Nad čím pak?" ,,Jen, že mi chyběl tvůj smích a vůbec chyběla jsi mi celá. Tak povídej, kdepak jsi byla? Hledala jsem Tě." vyhrkla jsem nedočkavě a ona se znovu dala do smíchu. ,,U toho malého jezírka. Viděla jsem tě. Dokonce jsem viděla i tvůj výstup se Siriusem. Docela to ušlo." a znosu se smála. Nemohla jsem odolat a prostě jsem se přidala. V tom někdo otevřel dveře do pokoje. Paní Pomteyrová tam jen tak stála a usmívala se. ,,Vidím Lily, že už ti je líp." řekla pořád s tím svým úsměvěm." ,,Ano prosím." odpověděla slušně Lily a já jsem se znovu dostala do léčky smíchu. ,,No děvčata, jen to nepřežeňte a za deset minut je oběd, ten prosím nevynechejte a hlavně ty Lily ne." zavřela dveře a my se pomalu začaly ukliďňovat. Vyšly jsme teda ven a měly to hezky namířeno k jídelně, ale vtom se oběvila Pomteyrová a zastavila nás. ,,Mack, prosím přines jídlo pro Lily do pokoje. Neměla by se zbytěčně unavovat." ,,Aa-a-ale paní." měla námitky Lily, ale ona jí zadžela. ,,Žádne ale! Mack ti bude dělat společnost a navíc, večeři vám přinesu sama a zítra už můžeš jít sama." řekla důrazně a my věděly, že se nedá nic dělat. Každá jsme se tedy vydaly jiným směrem a já odvážně do jídelny. Viděla jsem kluky, ale neměla jsem v úmyslu přisednout si k nim. Šla jsem rovnou pro jídlo. Cestou z pátky u schodů, mě všk zastavil Sirius. Pohlédl na mě těma svýma kukadlama. ,,Mack.?",,Promiň, ale nemám čas!" řekla jsem trochu ostřeji a přestala se na něj dívat. Můj jediný cíl byl můj pokoj. ,,Mack, chci si promluvit. Dnes ráno, jsem se tě na něco ptal a tvé ticho, já nevím co to znamená.. ano nebo ne? řekl trochu rozpačitě a já na něj znovu pohlédla. ,,Sakra, Mack proč ne?" řekl ostře naoplátku mně a já se trochu polekala. Vůbec jsem nevěděla na co se mě ptal. ,,Spěchám, nezdržuj mě." řekla jsem naštvaně. Lily mě čekala a věděla jsem, že by byla naštvaná a pomalu by semnou nemluvila. Nemohla jsem si dovolit ani minutu tam stát. A navíc mě zajímaly podrobnosti a zážitky ze tří dnů.Vyhla jsem se mu a cítila jeho pohled.
Podala jsem Lily tác s jídlem a ulehla do postele. Nemohla jsem těď poslouchat Lily, to její yprávěni. Měla jsem důležitější věci na mysli. Vůbec jsem nevěděla proč na mě Sirius vyjel. Nikdy to neudělal a navíc nevím na co se mě ptal. ,,Ty mě vůbec neposloucháš. Mack, stalo se něco?" zeptala se starostlivě Lily a přitom do sebe házela všechno jídlo maximlní rychlostí. ,,Pohádali jsme se." a otočila jsem se na bok.. ,,Jdu spát." řekla jsem ještě a poté jsem opravdu usnula.

Probudila jsem se hodinu po půlnoci.. budík svítil a já koukala na Lily. Pořád se cpala. Asi jí došlo, že jí sleduju a proto s plnou pusou rekla něco, co bylo přibuzné ,,Promin, měla jsem hlad." víc jsem jí nerozuměla. Znovu jsem se otočila, že budu spát a vtom jsem slyšela jak Lily říká.. ,,pojedu jinam." Vím, že to asi nebylo na řečeno pro mě a spíše si to řekla pro sebe, ale i tak, jsem s touto větou usínala.