Život za lásku 6/

6/ Staráni se o nemocnou

,,No týýjo, konečně jsi vzhůru." začla chraptivě výskat po pokoji Lily. ,,C-co je?" řekla jsem a Lily na mě hodila jeden ze svých pohledů. ,,Nic není, jen jsis zranila nohu. Měla ses vidět. Chudáčku bolí tě ta noha?" neodpověděla jsem, ale v tom jsem se podívala na svou nohu a vážně měla jsem staženou pravou nohu obvazem a pomalu si jí nevinně hladila. ,,Jo bude dobré" zašeptala jsem své nožce a zalitovala jsem, že nedávám větší pozor. ,,Co s ní je?" ptala jsem se znovu a Lily si přiskočila na mou postel. ,,Nic s ní nemáš, jen vyvrtnutý kotník, bolí tě to?" a poté mi žáhla na nohu, trochu jí zmáčkla a já jen zakroutila hlavou. ,,Tak zkusíme vstát. Co ty na to?" opravdu jsem vstala, ale hned při prvním kroku jsem zavýskla bolestí. ,,Asi to takhle nepůjde." ,,Auuu!" zařvala jsem znovu, neboť tentokrát jsem na pravou nohu našlápla celou váhou. V mém křiku někdo vyrazil dveře a Pomteyrová mě hezky okřikla. ,,Děvče co to děláš? Nesmíš vstávat. Zkusíme to pár dnů jen na pokoji, ve své posteli! A uvidíme jestli to nebude lepší! Tvoje noha musí teď odpočívat. Pěkně jsi jí dala zabrat, ale takový týden a bude v pořádku." ,,Jasně paní Pomteyrová, hned jí uložím zpátky do postele." odvětila slušně Lily a já se jen poslušně usmála. Když odešla usadila jsem se na postel a hned se začala vyptávat. ,,Lily tak co uděláme? Před pár dny jsem tě slyšela jak si říkáš, asi pro sebe, že od tuď vypadneš. Tak kde se chystáš? A co James? Už jsis to nechala vysvětlit? Mně osobně by zajímalo co se stalo. Pecky se přece držel Petr, tak jak to? Nechápu celou tu věc." řekla jsem tišším tónem, neboť jsem si všimla, že Lily není asi nejlíp.. chvíli jen tak seděla a dívala se za mě na stěnu a pochvíli se teda ozvala. ,,Jamese? Kdo to je? To myslíš toho podrazáka?" polkla a nenechala mě ani odpovědět, že on by to vysvětlil. Však pokračovala dál. ,,Celé ty dny se mu vyhýbám, vím, že to bude za chvíli týden co se to stalo, ale pořád mě to bolí. Vždyť se ani nebránil. Nic na to nenamítal. Ani nevím jak to mohl udělat. Hnusí se mi. Nedávno jsem ho potkala v jídelně, to jsem nám podržela místo a on za mnou přišel. Děkovala jsem Nickovi, za to, že ke mě přišel. Nenechal ho ani promluvit, řekl ,Asi jsi zabloudil. Tato dáma je má, chceš odprovodit ke svému stolu?, na což James ustoupil a vrátil se k ostatním. Byla jsem mu vážně vděčná, je to skvělý kluk." v tom mi došlo, že Jamesovi jen tak neodpustí. ,,Ale když jses ptala jak jsem chtěla vypadnou, napadlo mě, že bych se mohla domluvit s Nickem, že by nás vzal do Lassicu. Je tam Rumus, tak by nám to mohl už i ukázat. Přece jen už to tam trochu zná." řekla a konečně se usmála. ,,Nemáš hlad?" ,,A víš, že mám? a příšerně velký." ,,Tak počkáš? Přinesu jídlo." ale vzápětí se hned vrátila. ,,Pomteyrová mi nedovolí jíst s tebou v pokoji, tak ti přinesu tác a rychle to do sebe hodím, za chvíli jsem zpátky." ,,Nemusíš spěchat." a znovu zmizela. Nedokážu pochopit, proč to James udělal a už vůbec ne jak to mohl udělat. Jak si to mohl jen dovolit? Zamyslela jsem se a hlouběji jsem se zabořila do myšlenek, bylo jich opravdu moc. A mě mrzelo, že na většinu z nich neznám odpověď. A možná, že se to ani nikdy nevysvětli. Hlavní otázka, ale byla. Na co se mě to sakra Sirius ptal? A proč se mě vůbec ptal v dobu kdy byla Lili pryč? Proč mi tu otázku sakra nemůže zopakovat? Je to tak nemožné? Sakra.. proklínám nejen ho, ale ještě více sebe. Měla jsem dávat pozor co říká, a nemyslet pořád na Lily. ,,Krucinál." vykřikla jsem do pokoje a někdo se ozval. ,,Copak? Udělal jsem něco?? Doufám, že to nebylo myšleno na mě, já ti jen nesu tác. Máš určitě hlad. Je to vážně dobré jídlo, slanina, vajíčko natvrdo, ovocný džus, krajíc chleba a ještě jsem ti přinesl syreček, kdybys měla slaniny málo a zbyl ti chleba. Určitě by ti nechutnal suchý." spustil zvesela Nick blížící se ke mě. ,,Bože, děkuju, přesně víš na co mám chuť a s obrovskou chuti, jsem se vrhla na slaninu. ,,Je to výborné." řekla jsem při zapíjení chlebu a dál pokračovala v jídlu. ,,Jsem rád, že ti chutná. Tak co tvoje noha? Jak se jí daří? Měla bys dávat větší pozor." neušlo mi jak pobaveně na mě civěl. ,,Víš, že mi to říká každý? ,Jen děvče dávej víc pozor," napodobila jsem hlas dospěláka a on hned na to vybuchl smíchem. Potom mi vzal tác a odcházel. ,,Zase ti přinesu oběd." řekl s úsměvem a pak jsem viděla jen jeho záda. Lili přiběhla chvilku po něm a oznámila, že Nick mě chtěl potěšit. A taky, že potěšil. Lehla jsem si na bok a zřejmě usnula. Dny utíkaly stejně a já už lehce kráčela po pokoji.
Když jsem se o pár dnů probudila, byla už tma a Rumus seděl na protější posteli. ,,Zdravím ospalče. Jak se máme?" ,,Rumusi? Co tady děláš? Neměl jsi být právě v Lassicu?" ,,Vážně?" daroval mi úsměv a já jak jinak mu ho vrátila. ,,Já myslím že jo, jak dlouho tady jsi?" asi jsem byla moc zvědavá, ale proč tu je? ,, Přijel jsem hned zpátky, co jsem se dozvěděl, že ti něco je." ,,ale proč?" ,,Protože to přátele dělají." a podával mi mísu se salátem. ,,Nemáš hlad? Večeře už byla tak jsem ti něco udělal. No nechám tě tady odpočívat. Čau a nezatěžuj nohu." Jak bych jí mohla zatížit když pořád ležím? Nechápu jak, ale zase jsem usnula.
Probudila jsem se s tím, že musím jít konečně do koupelny. Sešla jsem schody a dala malou sprchu, když jsem vyšla slyšela jsem hlasy ze společenské místnosti. Nechtěla jsem šmírovat, ale jejich rozhovor mě zaujal. Byly tam pár lidí, ale kdo to jsem nerozeznala. ,,Jak na tom je?" ,,Dobře, pořád spí, ale i jí.. ty prášky na spaní jsme jí podstrkávali jak jen to šlo, však taky Pomteyrová nám podstrkávala dva na den. Myslím, že je všechny snědla. A vždy když se probudila někdo u ní byl. Tak přeci jí bylo dobře." dopověděl jeden mužský hlas a mě došlo, že patří Rumusovi. ,,Ahoj lidi." křikla jsem do místnosti, a aniž bych věděla kdo vše tam je. Vyrazila jsem kulhavým krokem k nim. ,,Ahoj." pozdravil Rumus s Petrem jedním hlasem. A já si hopla na pohovku, aby bylo jasno to hopsnutí, vypadalo asi tak, že jsem se přidržovala rukou o stůl a tou druhou jsem držela pohovku. Jinak bych se asi neposadila. ,,Jsi v pořádku neměla bys chodit." ozval se Petr a já přikývla. Podívala jsem se po místnosti a spatřila Jamese se Siriusem jak stojí poblíž okna. O něčem se bavili, ale stejně jako já neslyšela je tak oni neslyšeli nás.. Potom se Sirius otočil a všiml si mě. Nastal snad nekonečný pohled a když jsem se pokusila stanout z pohovky, aby jsem ho dostihla a promluvila si, jemně jsem výskla a už u mě byli kluci, nebyla šance utíkajícího Siriuse dostihnout. Později jsem se znovu uvelebila na posteli a spala.