Život za lásku 8/

8/ Půlnoční návštěva

,,Panebože!" vyštěkla jsem do pokoje a pomalu vstávala z postele, pořád ještě se zavřenýma očima jsem seděla a nadávala na cvoky co mi pustili hymnu přímo o ucha. ,,Vy tupci, co to děláte?! Jste normální?" a se zavřenýma očima jsem začala šmátrat po pokoji. ,,Tak kdo to byl?" pořád jsem nemohla otevřít oči, byla jsem moc unavená a neměla jsem ani ponětí kolik je hodin, ale věděla jsem, že je snad půlnoc. Teda aspoň mě to tak přišlo neboť jsem byla vážně k smrti utahaná. ,,No táák! Kdo to byl? Přiznej se srabe!" znovu jsem vykřikla a pomalu si projímala oči. Někde něco zašustělo a znovu se ozvala rána do mého ucha. Bylo to, jako by jste stáli přímo u zvonu když odbíjí. ,,Panebože! Za co mě trestáš neznámy?" vykřikla jsem a pomalu otevírala oči. ,,Znovu už ten zvuk nevydržím!!!" ,,Co po mě chceš?" otevřela jsem sice oči, ale pořád viděla jen tmu. Snažila jsem se najít postel, ale nedařilo se mi to. Po chvíli jsem něco našla a usadila se. Ten zvuk byl příšerný a neznámý ho znovu pustil. Otevřela jsem oči naplno a zakřičela ,,Tak kde jsi? Nebo vás je víc? Mám otevřené oči, ale i tak vidím jen tmu!".. už jsem se smiřovala s tím že ten zvuk je s nad ze záhrobí, že mně někdo unesl, a dal mi něco do čaje abych spala. Nechápala jsem kdo by mně mohl takto trestat. A za co? Vždyť jsem nikomu nic neudělala. Koukala jsem klidně po pokoji a když někdo znovu spustil hlasitě hudbu, podobnou na svolávání vojáku, ani jsem se nedivila. S klidem a pohodou jsem odpověděla ,,Tak jsme se pobavili." a zvedla jsem se. ,,Víš co? zapni to znova!" řekla jsem a poté se tak stalo. Řekla jsem si, že křikem to asi těžko vyřeším. A místo toho jsem začala tančit. Muselo to vypadat hrozně neboť jsem věděla, že mé pohyby jsou hrozné, ale na tu hudbu co vyhrávala se nic jiného dělat nedalo. Pomalu jsem odtančila k místu, kde mělo být naše zrcadlo a vedle něj zapínač světla. Teda aspoň jsem doufala, že jsem ve svém pokoji. Ale potom mně i napadlo proč nepřišel nikdo kvůli hluku, který musel být určitě slyšet. A tak jsem teda dotančila v zapínači. Zastavila jsem se zapla světlo.
,,Vy hnusní, zkažení idioti." křičela jsem na všechny přítomné. Lily měla šátek kolem pusy a když jí to odvázali koukala na mě tím pohledem ,promiň nemůžu za to,. Rumus a vlastně celá ta čtyřka tam stála kromě Siriuse, kterého vystřídal Petr. Postavila jsem se a vyšla směrem k Jamesovi. ,,Ty debile, že to byl tvůj nápad!! Já tě snad zabijůů." křičela jsem a začala do něj bušit. On se přitom jen smál a já se po chvíli unavila natolik, že jsem nebyla schopná dál pokračovat, odplížila jsem se na svou postel a unaveně oddychovala, zatím co oni kromě Lily, která mezitím přistoupila k mé posteli, si prostě šuškali. ,,Asi připravují další krok, jejich plánu." špitla Lily a přitom už všichni seděli na postelích. Bylo ticho a tak jsem začala. ,, Co to vše má sakra znamenat? Copak vám nezáleží na tom že někdo se chce normálně vyspat? Vždyť musí být nejmíň půlnoc!!!" vyštěkla jsem i když jsem nechtěla, popravdě jsem chtěla být v klidu, ale moc se mi to nedařilo. ,,Uklidni se." začal jednoduše James. ,,Petře nemůžu uvěřit, že jses k nim přidal! Vy všiváci! Co to sakra děláte!!?" začala jsem sice klidně ale konec mi prostě ujel. ,,A kde je Sirius?" ,,Copak on s váma nezamýšlí jak probudit unavenou holku o půlnoci??" Chvíli zase bylo ticho. A tak jsme se obrátila na Lily... Jak jsi jim to mohla dovolit?" řekla jsem tiše, ale ona na mě znovu hodila pohled ,promiň holka,. ,,Tak za prvé není půlnoc a za druhé to co tady děláme má svůj důvod." chytl se slova James a pak pokračoval Rumus. ,,Buď chvíli v klidu a nebuď tolik zvědavá vše ti chceme vysvětlit." řekl s klidem a hodil pohled na Jamese, což asi znamenalo teď jsi na řadě, pokračuj..
,,Mack, co to má znamenat? Přijeli jsme sem na začátku prázdnin a potom co uběhly dva týdny se tě Sirius jasně zeptal.. a očekával odpověď." ,,T-to je kvůli otázce? Kvůli ní t..." ,,Nepřerušuj mě!" vyřkl z úst James a naštvaně na mě hodil hnusný pohled. ,,Vyslechni mně, od té doby uběhl týden a ty jsi neopověděla. Co si o tom má myslet? a co my? jsme jeho dobří přátelé!! A teď tu odpověď prostě chceme.!" ,,Kluci já nevím o čem to mluvíte. Je pravda, že je Sirius podrážděný a dokonce na mě řval. Ale já vůbec nevím o co jde!" ,,Ty že nevíš? To máš tak blbou paměť?" vykřikl Rumus. ,,Promysli si to jasný?" řekl James a poté všichni pomalu opouštěli pokoj. Petr však zůstal a jen dodal, ,,Kdybys mu řekla ne, mohli bychom někam zajít." a při těch slovech na mně svůdně mrkl. Na což se mi udělalo špatně. Vůbec jsem nevěděla o co jde. Lily si přeskočila na svou postel a já mezitím koukla na hodiny. ,,Je jedna hodina ráno. Proč nikdy nepřiběhl?" zeptala jsem se Lily a ta si odkašlala.. a začala mluvit. ,,Dole je nějaká párky. Dospěláci odjeli na 2 dny. Zítra ráno tu budou a potom konečně pojedem do Lassicu." ,,Aha. Lily nevíš o co jde?" ,,Jo to nevím, ale určitě se to vysvětli, řekla jsem Jamesovi, že odjíždíme. Sice mi řekl, že za to s Pecky nemohla, ale i tak chci mít chvíli pokoj, na rozmyšlenou a vůbec na vstřebání všech těch věcí co se dělo. Asi to ví už i Sirius. Máš sbaleno? Zůstaneme jen na snídani, pak hned jedeme. Hele Nick jede taky už zpátky. Byl tu týden a díl prý ani nechce. Ale my tam můžeme zůstat jak chceme dlouho néé? Bude psina. Hele, teď je začátek srpna tak co zkusit taky ten týden? a potom se uvidí? třeba v polovině srpna zpátky?" ,,Lily já nevím, sbaleno? blázníš? už před týdnem jsem začala měla. Lily, já nevím co dělat. Vůbec nevím o co jde. Jak říkal James, před 3mi týdny se mě ptal, ale to jsi byla právě pryč, někde schovaná a já na tebe myslela. Vůbec jsem ho nevnímala." řekla jsem se slzami v očích, bylo mi úplně blbě. Myšlenky jsem měla jen na něj a na otázku, kterou jsem neslyšela, na otázku kterou jsem nedokázala vstřebat v době kdy jsem myslela na Lily, jak to že jsem ho neslyšela? proč jsem ho nevnímala?Otázky se řítily jedna za druhou, pořád se míjely buď ty samé nebo je nahradily jiné...bylo to hrozné, byla jsem tak unavená a naštvaná sama na sebe.. ,,Neplač, jdeme spát je pozdě." a taky pozdě bylo, dvě hodiny ráno. Avšak já jsem nemohla usnout, ale nakonec kolem třetí hodiny ranní jsem už únavou z neustálého pláče a proklínání samou sebe jsem nakonec podlehla doteď nemožné únavě. Usnula jsem, a zažila jednu z bezesných nocí.