Život za lásku 9/

9/ Den odjezdu do Lassicu

,,Lalalííí lalíí lalaláá." Lily, nech mě spát. Řekla jsem ospale, ale ona pokoj nedala a pobrukovala si dál. Pochvilce toho nechala a já si řekla že by to vzdala, ale potom semnou začala třást. ,,Mack vstávej a marš dolů. Hele, za pár hodin odjíždíme. Mazej se zkulturnit. ,, Tak jóó, vemu ti deku." ,,Nééé, fůj ty si hnusná víš jaká je mi teď zima? To ti nedaruju." Vyšvihla jsem se z postele a hodila po ní polštář. ,,Nenéé, jen tak ti to neprojde." a už na mě letěl zpátky. ,,To se dělá? Tak tohle je ta hodná Lili? Já bych neřekla" vzala jsem si osušku, zubní pastu, mýdlo, šampón, tyčinky do uší.. hodila to do tašky, ve dveřích jsem po ní hodila polštářem a než se stačila vzpamatovat byla jsem pryč. Slyšela jsem jen dopadnout polštář na dveře a křičící Lily ,,Příjdu za tebou!"
Pomalu a lehce jsem sestupovala ze schodů dolů, abych nevyrušila ještě spící ospalce, kteří měli to štěstí ještě dospávat. Zamířila jsem hned do sprch a když jsem si rozložila věci na lavičku došlo mi, že jsem si nevzala kartáček. Nechala jsem své věci na místě a rozhodla se, že si pro něj zajdu a popoženu Lily. Vyšla jsem z koupelen a střetla se se Siriusem. Pohledla jsem na něj a v tentýž okamžiku jsem přidala do kroku. Najednou mně ale zastavila jeho ruka co mně uchytila a já se mi do celém týdnu koukla pořádně do oči. Neviděla jsem žádnou jiskřičku mívající v očích, viděla jsem jen velký smutek. Jeho oči mně deprimovaly. Jako bych pohlédla na člověka, kterému bylo ubližováno, který ztratil smysl žití. Nemohla jsem dále sledovat jeho oči a proto jsem odvrátila pohled. ,,Mack," ozval se v zápětí a mě přišel celý jako bez duše. Byl bílý a měl kruhy pod očima. Bylo příšerné se na něj dívat. Jeho hlas se celý chvěl. A neměl ani své kouzlo ani svou hloubku či barvu. ,,Mack," zopakoval a já se znovu na odvrátila. Škubla jsem sebou a vytrhla jsem se z jeho silného obětí. Rozeběhla jsem se a doufala, že nepoběží za mnou, už mi nezáleželo na lidech spících. V té chvíli jsem myslela jen na to, abych co nejdřív vypadla. Abych ho už neviděla. ,,Mack!! Né! Počkej." slyšela jsem za sebou, ale v tom jsem vklouzla do pokoje. ,,Co se stalo? Jsi nějak bílá! Zlato posaď se." ,, Nic jen jsem moc rychle vyběhla schody." zalhala jsem. ,,Zapomněla jsem kartáček a taky je." lapla jsem ho a stejně rychle jako jsem přišla jsem zase zmizela. Šla jsem dolů pomalu a vyhlížela jestli nenarazím ještě na Siriuse, popravdě řečeno, vůbec jsem nechtěla znovu vidět ten příšerný pohled či slyšet jeho rozrušený hlas. Bylo mi ho tak šíleně lito. Myslím, že kdybych na něj ještě jednou narazila vpadla bych mu do náruče a v pevném obětí bych mu jen pošeptala ,Vše je v pořádku, miláčku už jsem tady,.. nevím jak je to možné, ale i v takovém stavu co byl mně pořád přitahoval. Měl popraskané rty a možná že i menší opar, kruhy pod očima a bílou tvář, oči bez radosti, ale i přesto jsem měla další myšlenky jen na to, ho políbit. Tak moc jsme ho chtěla. A když jsem slyšela jak říká mé jméno, bůh ví, že po dalším vyslovení bych se nezvládla ovládnout a skončila v jeho obětí. Ale nakonec tady stojím pod přívalem vody, studené protože teplá teče až po snídani.. ale mně to nevadí, teď ze sebe jen smýt ty myšlenky.
,,Mack, jsi už hotová?" křikne na mně Lily od zrcadla a mě došlo, že i kdyby říkala cokoli nevnímala bych jí. Vůbec jsem nevěděla, že už je tady. ,,Mack, není čas na dlouhodobé koupaní, půl hodina ti musí stačit. ,,Lily jen si opláchni vlasy a budu u tebe." ,,Mack? sejdeme se v pokoji. Musíme ty bágly dát dolů, já už jsem, tak to zkontroluju, jestli máme všechno a pak je pošlu hezky po schodech dolů." řekla a poté odešla. Mezitím co byla pryč jsem se stačila upravit. Vyfoukala jsem si vlasy a udělala si drdůlek nahoru, z něhož pár pramínku vyčnívá okolo jsem si ještě zapla sponkou vyčnívající vlasy a pár předních jsem si natočila. Můj vzhled byl dokonalý, na víčka jsem si nanesla trochu jemně stříbro-fialové vrstvy, která se skvěle hodila k jemně růžovému lesku na rty.. líčka jsem trochu zrůžověla. Takže jsem vypadala tak jak jsem chtěla. Ještě jsem to přejela lakem na vlasy, aby vše drželo svůj tvar. Oblékla jsem si bílé načechrané mini šaty a k tomu bílo-šedí kraťasy, bílé žabky. Posbírala jsem si věci z lavice hodila je do ty velikánský tašky a vyrazila do pokoje. Naštěstí jsem Siriuse nepotkala. Zato Nicka ano. ,,Ahoj." řekla jsem a dívala se zatouženě na schody. ,,Tak jak se máme? Těšíš se? Na výlet? Bude kouzelný." ,,To určitě bude Nicku, já jen spěchám, vždyť spolu budeme." ,,Tak zatím pa." řekl s úsměvem. ,,Čau." odsekla jsem a vyrazila nahoru za Lily. Bohužel už tam nebyla, ale zato bágly tam pořád ještě stály. ,Jsem v jídelně, dněl lístek položený na jednom z báglů a já se tedy vydala do jídelny. ,,Dobré ráno paní Pomteyrová." řekla jsem mile a taky jsem slyšela stejnou odpověď. Vyhlížela jsem si místo, kde bych si mohla sednou a při mé smůle, se zase stalo neštěstí. Zahlédla jsem Lily u stolu s krásným výhledem na jezero a vyrazila jsme za ní, ale hned při druhém kroku jsem znovu uklouzla. Bohužel to tentokrát byla moje chyba.. měla jsem pořád mohré nohy z koupelny.. a nějak mi to ujelo. Nick nosil tácy a díky bohu mně chytil dřív než jsem spadla. Skoro nikdo si toho nevšiml, ovšem kromě Siriuse a jeho bandy. Když jsem došla až k Lily a konečně se usadila, přišel Rumus. ,,Jak se máme holky? Lili. Ahoj, Mack není ti nic?" Ptal se až moc divně, bylo to vážně divné, že se Rumus od mé první nehody dokonce vrátil, aby se o mně staral. Musela jsem zakročit, ale nechtěla jsem být moc nevděčná. Možná to vážně dělal, že chtěl. ,,Rumusi? Můžu se tě na něco zeptat?" ,,Jistě, ale jak se teda máš? Vše v pořádku?" naléhal a tak i já chtěla naléhat. ,,Kdo to byl? Kdo tě pověřil? aby ses o mě staral?" .. chvíli bylo klid. Rumus zkontroloval stůl u kluků a mě neušlo, že ho Sirius pozoruje. ,,Nikdo, jak tě to napadlo?" ,,Rumusi, ty vůbec neumíš lhát, tak kdopak to byl??" naléhala jsem čím dál tím víc, a doufala že můj hlas aspoň není křehký, ale chtěla jsem aby byl přesvědčivý. ,,Mack, já ti to nemůžu říct. Je to můj dobrý přítel a nemůžu ho zradit." ,,Já snad tvůj dobrý přítel nejsem?" ,,Mack, zradím tě tím, když ti to neřeknu?" ,,To ne, ale tím, že mi to neřekneš nebudeš už můj dobrý přítel." Lily poslouchala napjatá co bude dál a docela se bavila. ,,Rumusu, stačí když řekneš ANO či NE při osobě kterou řeknu." ,,Nó tak jó." konečně souhlasil a já na Lily mrkla. :) ,,James?" ,,Petr?"