Život za lásku 3/

3/ Ztracená Lily

Vyškrábala jsem se po schodech nahoru a vřítila se do pokoje, ale Lily nikde. Prošla jsem sprchy, kuchyňku a společenskou místnost, ale Lily v domě nebyla. Rozhodla jsem se prohledat okolí, ale vyřítila jsem se přímo do náručí Siriuse.
Chvíli jsme se zaskočeně pozorovali a potom mě konečně pustil. ,,Ahoj, hledal jsem tě! Víš tam to dole.. no .." ,,Já vím Siriusi, viděla jsem to. Promin, nemám na tebe náladu." a vyrazila jsem znovu hledat Lily. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Myslím, že mě dost dlouho pozoroval, ale neřešila jsem to. Hlavně musím najít Lily. Prošla jsem skoro vše. Nebyla u jezera, ani na paloučku. Takže jediné místo kde teda být mohla, byl malý přístřešek podobný altánku u malého jezírka. Chtěla jsem se tam hned vydat, ale paní Pomteyrová mě popohnala na oběd.
Sedla jsem si k Petrovi. Vždy seděl u okna. Byl to maličký stoleček pro dvě osoby. ,,Ahoj." řekla jsem, a už si sedla. Petr jen pokýval hlavou. ,,Ještě jsi mi neřekl jaktože jsi jel. Přece jsi nechtěl." přerušila jsem dobu ticha. ,,Jóó to. No, když já si to rozmyslel." ,,Vážně? a co tak najednou?" ptala jsem se dál. ,,Chtěl jsem ti být na blízku." a slladce se usmál. Samozřejmě jsem mu úsměv vrátila. Lily se tu neukázala, kvůli Jamesovi zameškala oběd.. ,,Hele, já už budu muset jít, ale později spolu můžem nějak zajít." ,,Jo, klidně." a dál se zajímal o svůj talíř. Už jsem vstala, a chtěla odejít, ale v tom mě napadlo, že by mohl vědět něco o Lily. ,,Petře a neviděl jsi Lily?" otočila jsem se spátky k němu a čekala na odpověd. Docela mu to trvalo. ,,Ne, je mi líto, ale nejsi první co se ptá." ,,Budu hádat, první byl James." ,,Mnoo, jó byl. Stalo se něco?" zeptal se naoplátku mě. ,,Promin, nemám čas, ale pak ti to snad řeknu." mrkla jsem na něj a odnesla svůj podnos do kuchyňky. Málem jsem tam vtrhla, ale naštěstí jsem se zarazila v čas. Zrovna tam byli kluci, no jó řešili Lily.
,,Myslíte, že to viděla?" ptal se James. Jasně, že to viděla ty chytráku. Myslíš, že by jinak takhle zmizela?.. ,,Myslím že jó, to by teď někde neblbla." ozval se Sirius. Už jsem tam chtěla vlítnout a něco na to říct, ale v tom mi něco řeklo ,ještě ne, a tak jsem ještě chvíli postávala s podnosem před kuchyňkou.
Bohužel mě vyrušila paní Pomteyrová, která se ptala na Lily. Řekla jsem jí, že Lily není dobře a že odpočívá. Pomteyrová však pokoj nedala a ještě podotkla, že jestli se to do večeře nezlepší ať si zajde na ošetřovnu. Pomteyrová tu vážně dělá všechno, né že by mi vadila, ale zrovna teď jsem potřebovala slyšet jejich rozhovor.
,,Jamesi, nějak to naprav. Takhl to nejde. Kvůli tobě je na mě Mack naštvaná." postěžoval si Sirius. ,,Ale já za to nemůžu, vždyť..." v tom jsem vešla do kuchyňky a oni stichli.. kruci, to jsem nemohla počkat ještě chvíli?..
,No co Jamesi? klidně pokračuj, já si to ráda poslechnu." nadhodila jsem važným hlasem a sou tváří jsem to ještě víc okořenila. ,,C-cože?" vyhuhlal James. ,, Mack, já za to vážně nemůžu. Prosímtě kde je Lily? vysvětlím to." řekl už trochu klidněji a já prostě nemohla nepřehléhnout jak je ztrápený. ,,Kdybych to věděla tak tu nestojím." odvětila jsem naštvaně a pospíchala pryč. ,,Mack, počkej!" slyšela jsem za sebou křik. Já se ale ani neotočila. Měla jsem ho dost a stejně Lily někde vězí a já ani nevím kde.
Došla jsem k malému jezírku, ale po Lily ani stopy. Napadlo mě, že tady mohla být, jen jsem si mohla víc pospíšit. Možná, kdybych nešla na oběd. No, ale teď, už je spíš večer. Takže se musím vydat zpátky jinak mě Pomteyrová snad zabije. Její manžel někam odjel a ona tu snáma zůstala sama. Takže se snaží vše zvládnout, ale stejně jí to nejde.
Vběhla jsem do svýho pokoje, ale Lily tady pořád nebyla. Vzala jsem si věci a zalezla do sprchy. Stála jsem tam asi hodinu a půl pod přívalem teplé vody. Nemohla jsem přijít na to, proč to James udělal a kde je vůbec Lily. Tohle mi nešlo k sobě. Někdo přece musí vědět kde je, ale asi jediný kdo to ví bude právě Lily. Zastavila jsem kohoutek a oblíkla se do svého pižámka.
Vylezla jsem ze sprch a ze společenské místnosti jsem slyšela pár hlasů. Došlo mi, že Sirius s Jamesem tam pořád jsou. ,,Co když se jí něco stalo? Je tam už dvě hodiny." říkál Sirius a mě napadlo.. co tomu je do toho? co ten se stará? ,,Vždyť říkám, že u holek je to normální." ozval se James.
Nechtěla jsem je poslouchat, aspoň né teď. Vylezla jsem ze sprch a stoupala po schodech nahoru.
,,Mack, počkej." slyšela jsem Siriuse za mnou, když už jsem byla v pokoji. Otočila jsem se a teprve teď jsem se na něj pořádně podívala. Měl takový ten výraz ,radši mě zabijte, a mě ho bylo strašně líto. ,,No?" odpověděla jsem klidně a snažila se o úsměl. Vlezla jsem do pokoje a nechala otevřené dveře. Vešel do pokoje a zavřel za sebou. No príma, řekla jsem si pro sebe a usadila se na postel. ,,Mack." ozval se a přisedl si ke mě. ,,Mrzí mě to." podívala jsem se na něj a nevím jestli chtěně nebo nechtěně jsem prostě musela říct jediné. ,,To nic." řekla jsem po pravdě a on se konečně usmál. Přiblížila jsem se k němu a políbila ho. ,,To mi chybělo." řekl a pak jsme dál pokračovali.

William Shakespeare

Šťastný může být jen ten, kdo skutečně miloval jen jednou v životě.
Krása tkví v oku pozorovatele.
Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.
Naděje je loveckým psem beze stopy.
Čím víc jí dávám, tím víc ji mám.
Najít lásku je dobré, ale nehledat a dostat je lepší.
Láska se nemění každou hodinou či dnem, ale trvá celý život.A jestli se mýlím, nikdy jsem nic nenapsal a nikdy se nestalo, že se dva lidé milovali.
Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.
Choroba je nakažlivá - kéž by byla i láska.
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
Veselý člověk je mistrem své duše.
Hluboký pád přivodí často největší štěstí.
Smutným hodiny se dlouhé zdají.
Zábava a činnost dělají hodiny krátkými.
Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.
Vidět a cítit znamená exitovat, myslet znamená žít.
Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má.
Přítel by měl snášet přítelovy slabosti.
Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.
Křehkosti, tvé jméno je žena.
Život je příběh vyprávěný blbcem.
Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.
Důležitou součástí odvahy je opatrnost.
Kdyby naše dobré vlastnosti z nás nevyzařovaly, bylo by to, jako bychom je neměli.
Dobré důvody musí ustoupit lepším.
Vědění jsou perutě, jimiž se vznášíme do oblak.
Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.
Moudrý je ten, kdo mluví pravdu.
Když máme lepší, dobrý důvod.
Je mnohem lepší žít bez štěstí než bez lásky.
Čas ubíhá různě, podle toho, s kým.
Čisté srdce se snadno nepoleká.padá.
Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.

o andělích..

..andělé mohou spadnout na zem,a ten pád je mnohem bolestivější,
než když na zem dopadne "obyčejný" smrtelník.
Snad proto, že andělé padají z větší výšky,
a možná, že je ztráta lásky bolí více......
protože s každou ztracenou láskou,
mizí i kousek jich samotných...

Pravé přátelství!

Pravé přátelství je rostlinka, která roste pomalu, musí podstoupit a vydržet mnohé rány a nepřízně osudu, než si zaslouží své jméno.“ Každé přátelství občas projde krizí, která však časem ustoupí, je-li přátelství opravdu silné.... nejnejnejlepší.
Co je to vlastně přátelství? Souhrn pozitivních citů, které chováme k osobám nám sympatickým. Praví přátelé by si neměli zatajovat, ktyš se jim něco na tom druhém nelíbí. Proč lidé raději skrývají nelibost? Snad, že by se jejich názor ostatním nelíbil? Nesmysl, opravdoví přátelé si umí odpouštět a ktyš jim na příteli záleží dokážou se i v daném ohledu změnit.Přátele si nevybíráme podle toho, jk vypadají, jk se oblíkají, jakým způsobem vystupují před ostatníma.
Ruku na srdce. Každý z Nás určo v životě měl hodně přátel, ale kolika z nich jsme dokázali říct úplně vše, bez obav, že se na Nás budou dívat "zlýma a podezíravýma očima"? Můžeme mít hodně kamarádů, ale uvědomme si, že ne všechny máme tolik rádi, tk jako někteří z nich nemají v lásce Nás a jen se chytají první příležitosti, jk někoho využít. Zneužít, spáchat zločin na duši druhého, odhodit jako popsaný papír a utéct daleko od něj. V tkových případech jsou-li ti "opravdoví přátelé", kteří Nám otevírají oči. Říkají Nám a radí: "S tím se nebav, využívá tě" nebo "Nedělej to a támhle to, ublížíš si. Záleží mi na tobě."
I ktyš se Nám jejich názory často nelíbí, měli bychom je poslouchat a snažit se přijít na to, co Nám naznačují. Praví přátelé to s námi myslí vážně a upřímně. Radují se z našich úspěchů, trápí se pro naše prohry. Jsou s Námi ve štěstí i neštěstí, v dobrém i zlém. Pomáhají nám protože i my pomáháme jim.
Dostala jsem šanci mít jednu tkovou opravdovou přítelkyni. Říká se, že se s přáteli smějeme, ale i pláčeme. I ktyš se mi život v jednom okamžiku hroutí, v tom druhém, kdy jsem s touto "nejlepší kamarádkou," vím, že ne všem dnům je konec a já mám zase chuť se smát.
"Děláš-li si nové přátele, nezapomínej na staré."
Obklopujme se lidmi, navazujme nové kontakty, ale nikdy -NIKDY- nezapomínejme na staré přátele, kteří nás tak důvěrně znají.

Přátelství asi smrt nerozdělí..
Video

Touhy srdce (3)

Probudilo jí tiché vrznutí dveří. Nevěděla kolik může být hodin. Rozhodně byla ještě tma. Na podlaze zašustily kroky a u postele zazněl krátký vzdych. Po krátké chvíli znovu zašustily vzdalující se kroky a poté cvaknutí dveří. Probudila se až v autě. ,,Je půl dvanácté, spala jsi. Vzal jsem tě do auta a vyrazil jsem.“ oznámil Fergus. ,,Proč jsi mě nevzbudil?“ ,,Zkoušel jsem to, ale spala jsi příliš tvrdě. Jestli máš hlad můžeme se zastavit najíst. Poblíž je restaurace, ale myslím, že když pojedeme přímo. Budeme tam dřív.“ ,,Kde?“ ,,To je překvapení. Doufám, že se ti tam bude líbit.“ a něžně se pousmál. Po chvíli znovu usnula. Probudil jí až Fergus. ,,Jsme tady.“ Zmateně se podívala kolem, ale nepoznávala to tady. Všimla si krásného domu s velkou zahrádkou. ,,Kde to jsme?“ zeptala se trochu ospale. ,,To je můj domov. Chci tě představit své matce. Je příjemná, neboj nekouše.“
Fergusova matka byla statná a mocná žena. Vyšla ze dveří domu s bílýma ruka od mouky, kterou se pokoušela utřít do zástěry. Lyane se vydala po štěrkové cestě k domu a rozhlédla se po obrovské zahradě. ,,Děkuji vám, že mě tu pár dní chcete snést, paní Frazerhová.“ ,,Víte co? Říkejte mi Veritty.“ navrhla. ,,Jestli se stanu vaší tchýní, měly bychom si věci co nejvíc usnadnit už od začátku. Je úděsné říkat maminko někomu, kdo není vaší pravou matkou.“ ,,Zapomněl jsem ti říct, že matka je nejúžasnější osoba pod sluncem.“ vmísil se Fergus do rozhovoru. ,,Máte překrásnou zahradu.“ podotkla Lyane. ,,Chtěla jsem malou zahrádku, ale Fergus se rozhodl utrácet. Mám na to pomocníka. Mimochodem, nevadí vám psi?“ ,,Ne, proč?“ divila se Lyane. ,,Je na čase, aby je Fergus vysvobodil.“ ,,Jaká je to rasa?“ zeptala se Lyane. ,,Lear je zlatý setr. Hamter s ním je to trošku složitější je míšenec.“ Lyane šlehla po Fergusovi pohledem. Uvelebil se na lenošce,hlavu si podepřel polštářem a tvářil se , že je zaujat nějakým časopisem. ,,Já vlastně ani nevím, proč jsem se podruhé vdala. Fergusův otec nebyl dobrý manžel. Když si vzpomenu co všechno jsem mohla dokázat, kdybych tehdy zůstala sama.“ ,,Ale děti by jsi měla, ne?“ ,,Asi ano,“přikývla nepřesvědčivě Veritty. ,,Bylo to správné. Jenže podívejte, co z nich vyroste. Nakonec vás stejně opustí. Musí. A nakonec vám zůstane jen prázdnota.“ Fergus otočil stránku. Nic nevidí, nic neslyší. ,,Nejspíš to asi ani nijak jinak nejde.“ poznamenala Lyane. ,,To ano, ráda slyším, že se chce Fergus konečně usadit. Už jsem tomu moc nevěřila. Vážně si myslím, že muži tohle potřebují ještě víc než ženy.“ Poté vstala a opustila místnost.
Lyane se mohla vydat do jejich ložnice. S povzdechem klesla na široké lůžko. Bylo připraveno růžové bavlněné povlečení. Polštáře zdobily volánky, z vázy na okenním parapetu voněla kytice květů, jemný večerní vánek si hrál se záclonami v otevřeném okně. Cítila hluboký mír a pohodu. Sledovala Ferguse, když potichu přicházel. Vklouzl k ní do postele a přitáhl jí k sobě. ,,Je ti dobře?“ zeptal se. ,,Skvěle a tobě?“ ,,Nikdy mi nebylo lépe.“ ,,To je dobře.“ zamumlala a přitiskla se k němu. Polibky neustávaly, až teprv nad ránem si klidně usnuli v náručí.

Touhy srdce (2)

Ráno se probudila nezvykle brzy. Uvědomila si, že leží ve Fergusově náručí. Chtěla se u jeho obětí vyvinout, ale držel jí pevně. Zvedla hlavu a viděla, že jí pobaveně sleduje. ,,Kampak?“ zeptal se. ,,Chtěla jsem se otočit.“ ,,Já myslel, že se mi chceš vyhnout.“ ,,Nemusel jsi mě tam házet!“ ,,Lyane zdálo se mi, že krátká slaná koupel je mírný trest za tvoje útěky.“ ,,A slyšel jsem správně, že ses rozhodla podstoupit manželství se mnou?“ Přikývla. Naklonil se nad ní a hladově jí políbil. Jemně se usmála a vyhrabala se z postele. Přetáhla přes sebe župan a pohodlně se usadila v křesílku. ,,Dáš si koupel?“ zeptal se. ,,Později.“ nevědomky odpověděla a dál sledovala život venku. ,,Půjdu se projít.“ ,,Počkej, přidám se.“ ,,Nemusíš.“ ,,Lyane prostě půjdu.“
Chytil jí za ruku. Políbil jí na dlaň a díval se jí do očí. ,,Lyane.“ ,,Mmmmnoo?“ řekla s úsměvem. ,,A co líbánky?“ ,,Co s nimi?“ řekla s chichotem. ,,No, kde?“ ,,Fergusi já nevím, ale ty už na něco přijdeš.“ ,,Co když se ti to nebude líbit?“ naléhal. ,,Už jsi na něco přišel?“ ,,Tak trochu...“ chtěl pokračovat, ale skočila mu do řeči. ,,Nic mi neříkej.“ ,,Nic?“ ,,Však víš.“ ,,Lyane, vážně budeš mou ženou?“ Neodpovídala, nevěděl co si myslet. Věnovala mu krátký pohled a zastavila se. ,,Už je to tak, teda jestli mě ještě chceš.“ ,,Nikdy jsem tě nechtěl víc.“ objal jí a poté vzal do náručí. ,,Miluji tě, ženo.“ Usmála se a mlčky se vydala po svých.
,,Tahle restaurace asi není ta nejlepší viď?“ ,,Je jediná, kterou jsem na našla. Máš hlad nebo ne? Jiná restaurace je daleko, ale jestli chceš můžeme jít.“ odpověděla klidně. Sáhl po ceníku a sklesle dodal. ,,Zůstaneme, ale hotel vybírám já.“ Objednali si mořské speciality.Když jim jídlo přinesli, Lyane se v první chvíli zatvářila zděšeně, ale po chvíli se začala smát. Číšník porci přichystaného jídla vysypal na Ferguse. Chobotnice zaujala zvláštní polohu na jeho hlavě a vytvořila podivný čepec. Fergus se prudce postavil a prohlásil, že je na čase jít dál.
Hotel, který vybral, se nacházel v blízkosti pláže. Zaměstnanci Ferguse znali. Byli zvědaví koho sebou přivezl tentokrát. Jejich pozornost se ještě víc vystupňovala, když viděli, jak Lyane nese v náručí a ona přitom hlasitě odporuje. Konečně se nastěhovali do pokoje. Nehrozilo, že by je někdo vyrušoval, jejich zavazadla byla nahoře. ,,Připadala jsem si jako blbec!“ řekla naštvaně a odkráčela na pohovku. ,,Jen jsem tě symbolicky přenášel přes práh.“ ,,Ráda bych se vykoupala jestli ti to nevadí.“ ,,Připravím ti vanu a pak nám objednám něco jídlu.“ a vydal se ke koupelně. ,, Já jsem vlastně tak trochu v sedmém nebi.“ ,,Dalo by se to tak říct.“ Když Lyane došla do koupelny vykřikla překvapením: ,,Páni! Viděl jsi to? Ta vana!“ ,,Proto mám tenhle hotel rád. Můžeš se v ní pohodlně natáhnout.“ Konečně byla spokojená. Šáhla po pásku od županu a chystala se svléknout, když v tom spatřila Ferguse stát ve dveřích. ,,Co to děláš?“ ,,Jdu se koupat.“ ,,Já si řekla první.“ ,,No a?“ Klidně se přiblížil a sáhl po pásku od županu. Zatáhl a stáhl jí župan z ramen. ,,Jsou i horší věci než společné koupání.“ usmál se. Vyzkoušel teplotu vody, vstoupil do vany a ponořil se. Snažil se nevnímat žábu z houby, která se vedle něj vznášela. Pomohl jí do vody a objal jí kolem těla. ,,A je to.“ a zlehka jí políbil na krk. ,,Za tohle půjdu do pekla.“ ,,Ze sedmého nebe je to daleko.“ zašeptal do ucha a líbal jí. ,,Podej mi mýdlo.“ požádal Fergus. ,,Žádné mýdlo.“ spokojeně se usmála a plácla zelenou žábu Fergusovi na hlavu. Usmála se na něj a zloba se začala rozpouštět. Zajel jí rukou do vlasů a přitáhl si jí blíž k sobě. Byla přesvědčená, že jí chce políbit. Ale místo toho prohlásil: ,,Jsem hotov.“
O dvě hodiny později se Lyane spokojena zavrtěla ve Fergusově náručí. ,,A teď už bude vše jen horší.“ oznámila zasněně. ,,Začnou problémy, ale závazek vždycky znamená problémy.“ ,,Stejně, teď mě opustíš. Muži to většinou dělají.“ Přitáhl si jí k sobě. ,,Kdepak, ty hlupáčku.“ ,,Teď s tebou chci být ještě víc.“ otočila se k němu a dodala: ,,Tak tohle můžeš říkat pořád.“ Zvedl hlavu, aby se jí podíval do očí. Natáhl se a políbil jí. Lyane se znovu zavrtěla a pochvíli usnula.

Touhy srdce (1)

Lyane otevřela oči a ustoupila z proudu sprchy. Zavřela kohoutek s teplou vodou. Nadechla se a znovu vstoupila do proudu se studenou vodou. Jestli je studená sprcha jediný možný způsob, jak se zase soustředit, pak jí musí podstoupit. Jenže mrazivý proud stékající po těle jen zesílil pocit zranitelnosti. Opřela se o stěnu sprchového koutu a zavřela kohoutek. Z vlasů si vyždímala vodu a vystoupila ze sprchy. Vklouzla do županu a vydala se přes menší halu do ložnice. Netušící, že v pokoji sedí Fergus a pozoruje každý její krok se začala převlékat. Pomalu, nikam nespěchající se vsoukávala do šatů, když v tom jí popadnul a odnesl na pláž. Na nic nečekající jí odhodil do moře a chystal se za ní.
,,Jsi zbabělec.“ řekla spiklenecky Lyane a vydala se rychlým tempem dál do moře. Fergus zabral a jelikož Lyane nebyla v tak dobré formě, za malou chvíli ji dostihl. Chystal se jí chytit, ale ona ho nečekaně ponořila do vody. Než se vzpamatoval byla už na souši. ,,Nehodlám se jen tak vzdát!“křikla na něj a rozběhla se po pláži. Na okamžik se zastavila a rozhlédla po Fergusovi. Zjistila, že není moc daleko a znovu se rozběhla. Po ne příliš dlouhé chvíli ji doběhl a chytil jí ze zadu. Nadzvedl a hodil si jí přes rameno. ,,Fergusi, pusť mě dolů.“ ,,Když mi slíbíš, že si mě vezmeš.“ ,,Fergusi! Pusť mě.“ ,,Nejdřív to slib.“ ,,Slibuji, že ti neuteču.“ položil jí na zem a ona se znovu rozběhla po pláži. Chvíli se za ní díval a pak za ní vyrazil. Po krátké chvíli jí znovu doběhl a chytil ze zadu. ,,Slíbila si, že neutečeš.“ když neodpověděla pokračoval dál. ,,Budeš potrestaná, lhát se nemá.“ otočil si jí k sobě a ona se mu ovinula kolem krku. ,,Ne! Já už to neudělám.“ ,,Nemůžu ti to jen tak prominout.“ a přitáhl si jí blíž k tělu. Zkoumavě jí pozoroval a pochvíli políbil. ,,Tak a teď mi slib, že mi už nebudeš lhát.“ ,,Slibuji.“ vytrhla se mu z náručí a rozběhla se do moře. ,,Nemáš žádnou šanci. Já si tě chytím.“ a vydal se za ní. Lyane docházely síly a její tempo sláblo. Fergus doplaval až k ní. Nenechala se dlouho pobízet a objala ho. Pomalu doplaval až k břehu. Vzal jí na ruce a odnesl na deku. Položil si jí a svými ústy se blížil k jejím rtům. Jen něžně se dotkl a lehl si vedle ní. ,,Jsi hrozný! Přece víš, že tohle nesnáším.“ a posadila se. ,,Ty jen nemůžeš vydržet. Tohle tě vždy roztouží po větší slasti.“ ,,To není pravda.“ teď už se posadil také. ,,Lyane tak si to přiznej. Vždy tě to podráždí.“ ,,Tak proč mi to děláš?“ ,,Protože se mi líbíš roztoužená. Jsi mnohem sladší. “ ,,Vážně? Tak proč mě teď nepolíbíš?“ ,,Chci abys mě políbila ty.“ ,,Aha.“ a znovu si lehla. ,,Lyane?“řekl po krátké pauze. ,,Copak?“ozvala se. ,,Podívej se támhle.“ posadila se a zamířila pohledem přímo na něj. ,,Fergusi, buď chvíli zticha.“ a pomalu se přiblížila blíž. Políbila ho a vykročila zpátky k domu.
Lyane znovu vklouzla do sprchy. Pustila kohoutek a nastavila vodu na správnou teplotu. Než se Lyane svlékla a přehodila přes sebe župan, Fergus už se vrátil. Zastavil se ve dveřích koupelny spiklenecky mrkl, zavřel za sebou a zamířil do kuchyně. Lyane vyšla ze sprchy a uviděla ho pohodlně nataženého na pohovce se skleničkou v ruce. Zrovna listoval ženským magazínem. ,,Jestli chceš sprchu, je tam ještě dost teplé vody.“ Zvedl oči od časopisu. ,,Možná později.“ Zvedl se, odhodil časopis na pohovku a pomalu se blížil k ní. ,,Lyane?“řekl tiše. Neozvala se, přistoupil k ní ještě blíž. Stál přímo za ní. ,,Lyane.“ ,,Měla bych se obléknout.“ poznamenala. Chytil jí za ruku a stáhl jí na pohovku. ,, Lyane byl bych rád, kdyby si řekla přímou odpověď.“ ,,Dej mi prosím čas.“ ,,Ten jsem ti už dal.“ ,,Já vím, měla jsem čas o tom přemýšlet a taky že jsem přemýšlela.“ ,,Došla jsi k nějakému závěru?“ ,,K několika.“ ,,Pověz mi to.“ ,,Nechtěla jsem si uvědomit, že jsem na tobě závislá. Myslela jsem si, že si vystačím sama.“ spustila odhodlaně. ,,Už delsí dobu jsem nejšťastnější žena na světě.“ Fergus jí pohladil ruku a prohlásil: ,,Takže?“ Lyane se usmála do jeho blankytně modrých očí. Chtěla něco říct, ale Fergus jí přerušil. ,,Já jsem taky přemýšlel.“ řekl tiše. ,,Ano? ale to si mě budeš muset chytit, abys to řekl“ vyskočila s pohovky a utíkala na pláž. Fergus se rozběhl za ní a za chvíli jí doběhl. Vzal jí do náručí a mířil k moři. ,,Lyane.“ ,,Ano?“ ,,Miluji tě.“ ,,A jestli mi teď neodpovíš tak tě hodím do moře.“ ,,Odpovědět?“ ,,Nedělej že nevíš.“ ,,Jen to chci slyšet znova.“ ,,Lyane vezmeš si mě?“ řekl odhodlaně a díval se jí přitom do očí. ,,Ano.“ Políbil jí a poté hodil do moře.

Jáá

...jsem úplně normální :) vážně! Mám skvělou rodinku.. skvělé přátele.. a jediná věc která není skvělá.. :) tk o ní nechci mluvit :) jinak.. mi občas hvízdne :) .. ale mě to nevadí...někdy chytnu záchvat smíchu..a to doufam že nevadí zase ostatním :) .. nevím co víc napsat.. jsem doufám normální človíček..který pochází z malého městečka.... Jablunkov? :) ...jsem ráda, že můžu vyrůstat v tomto miniaturním městečku, které není až tak známé. :) nevím co bude jak budu dospela :) .. jestli budu žit tady :D .. to vážně nevím.. ale možná se kouknu jinam :) ..to je všééé :) MUCK! x)

Život za lásku 2/

2/ Podvod pro Lily

Slyšela jsem hluk ze společenské místnosti.. slyšela jsem ale i hlasy Jamese, Rumuse, Siriuse a Lily. No jo, bavili se o mě. O kom jiným, že?
,,Ptal jsem se Pomteyrové, jestli jí to dala. Řekla mi, že jo,“ říkal zrovna něco James. Všichni byli asi u stolu vedle schodů. Sedla jsem si na schody a poslouchala je. „Máme ji prý nechat, že to potřebuje,“ povídá dál James. „No, ale kdyby jste ji viděli, byla jak zdrogovaná.“ odpovídal mu Sirius. ,,Vždyť tech prášků co spolykala! Se ji divíš? To by nesnes asi nikdo!" připojila se Lily a šlo na ní poznat, že není zrovna vyspaná. Chudák, určitě kvůli mě nespala.
Pomalu a hlavně potichoučku jsem scházela ze schodů. Věděla jsem, že už dávno ví, že jsem dole. Proto jsem zabočila a místo k nim, jsem si to namířila přimo k pohovce. Usadila jsem se a pohled zamířila do prázdna. Pokoušela jsem se přijít na to, jak dlouho jsem byla v tomhle stavu. Nemohla jsem si ale vzpomenout. Pamatovala jsem si srážku a to vše až do chvíle, kdy Lily odešla z pokoje. Co se dělo pak si ale nevybavuju..
,,Halóó, jsi přítomna? zeptala se Lily a rukou mi mávala před obličejem. ,,Jó." špitla jsem podrážděně a tím jsem si jen přivlastnila pár nepříjemných pohledů. Mezitím si ke mě na pohovku přisedl Sirius. Lily s Jamesem se usadili na křesla a Rumus někde zmizel.
,,Lásko, jak je ti? přerušil ticho Sirius. ,,Jsem v pořádku, už je mi dobře." oznámila jsem hrdě. Sirius se jenom usmál a James pokračoval. ,,Taky že jsi spala tři dny. Nechápu jak jsi to zvládla." ,,No jo, a co se dělo? Jste nějací vyměnění." ,,My? a vyměnění? Nechceš jít ještě spát?" upřel na mě zrak James. ,,Nemáš hlad? ozvala se Lily. ,,Jsi nějaká pohublá." ,,A ty se divíš? spala tři dny a nic nejedla." vložil se do debaty James. ,,Tak já kouknu co tam máme." a už si to namířila do kuchyňky. ,,Já hlad nemám! Vážně ne." křikla jsem na ní. ,,Hele, je jedna pryč. Já půjdu spát." ,,Jedna?" nemohla jsem uvěřit. ,,Jo, teď když jsi vstala, tak už tu nemusíme strašit." a odešel. ,,Jak to myslí? Vy jste tu celou tu dobu byli?" otočila jsem se na Siriuse. ,,No, my jsme se střídali. Pokaždý někdo seděl u tebe a ostatní byli dole." a pousmál se. ,,To jste nemuseli, já se o sebe umím postarat sama a ještě, když jsem spala. Nic se mi nemohlo stát." ,,Mack, zlatíčko, my o tebe měli prostě jen strach." Tak tohle mě dostalo. Copak neví, že se mi nic stát nemůže?.. ,,Mack, já už půjdu a ty bys měla taky. Ráno se udivíme." políbil mě a odcházel nahoru. Zůstala jsem sama, na te pohodlné pohovce. Natáhla jsem se a za žádnou cenu se mi nechtělo nahoru. Představa, že se mám vyškrábat po těch všech schodech až k pokoji, mě děsila. Takže jsem to zakotvila tady.
Sešla jsem schody do společenské místnosti a namířila jsem si to do sprch. Ani nevím, jak jsem se ocitla v pokoji. Sprchy byly prostě úžasné.. Byly v modro-bílé barvě. Na jedné stěně byly umyvadla a nad nimi veliká zrcadla. Na druhé straně byly sprchy. Byly velké a hlavně prostorné. Jedna celičká stěna byla jedno velké zdcadlo a u té poslední stěny byly lavičky a pár skříňek.
Odložila jsem si věci na lavičku a pomalu jsem se začala svlékat. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud teplé vody. Zavřela jsem oči a asi hodinku jsem tam jenom stála. Ustoupila jsem z proudu teplé vody a uvědomila si, že je čas se umýt a vypadnout odsud.Zhluboka jsem se nadechla a znovu vztoupila do přívalu proudu. Umyla jsem a zavřela jsem kohoutek. Vyždímala jsem si vlasy a vypadla odsud. Hodila jsem na sebe obyčejné tílko a kraťasy a vydala se na zpáteční cestu do svého pokoje.
Lily ještě spala. Řekla jsem si, že jí nechám spát..
Seděla jsem na posteli a jen tak koukala do blba. Nevšimla jsem si, že je Lily vzhůru. ,,Nad čím přemýšlíš? zeptala se mě a já jsem se tak trochu lekla. ,,Bože." houkla jsem na ní. ,,Ty mě lekáš! Nevěděla jsem, že už jsi vzhůru." ,,Jó, jsem. Tak nad čím jsi přemýšlela?" ,,Ani nevím, hele. Co je to s váma?" nachvíli se zarazila a potom jen dodala ,,S kým?" ,,S tebou a s Jamesem!" řekla jsem už trochu naštvaně. Přece věděla že jsem myslela právě je. ,,Nic." ,,Tohle říkej svý babičce a né mě!..Tak co se děje?" ,,No jo, ty nedáš pokoj co?..Nic se neděje." ,,Nic? takže jste se usmířili?" ,,Jo, tak nějak." ,,Tohle není celý viď?" houkla jsem na ní a pohodlně se usadila na posteli. Hodila jsem na ní pohled, z kterýho rozhodně vyčekla dost! ,,My jsme teď spolu." postavila se, napřímila a pokračovala. ,,Dali jsme se dohromady, když jsi spala. Ani nevím, jak se to stalo." Nebyla jsem schopná slova. Tohle mě dost překvapilo. Spíš jsem čekala něco jiného, jako že se pohádali nebo nějak podobně, ale že se dali dohromady to jsem vážně nečekala.
,,Co tohle?" vyrušila mě a točila se kolem malého zrcadla v pokoji. Na sobě měla růžovoučkou mini sukínku a takový to tričko co má každá tak z první třídy. ,,Tak jdeme né?" řekla mi konečně, když se zkulturnila a vypadala tak nějak normálně. Vzala si obyčejné tričko a k tomu náky ty džíny.
Za velkého smíchu jsme dorazily na snídani. Přisedly jsme si ke klukům a dál byly radši zticha. Zůstali jsme tu jako poslední, ale samozřejmě jsme byli po jídle. ,,Přece tu nebudem takhle né?" ozvala se Lily. Nikdo nic nenamítal a tak jsme se přemístili na pohovku.
,,Tohle miluju." a žuchla jsem na tu naší pohodlnou pohovku. James zabral křeslo a Lily nezbylo nic jiného, než si sednout na něj. ,,Milujes? Vážně?.." ptal se Sirius. ,,No jasně! Tohle je prostě skvělý. Nedokázala bych se mačkat v křesle, když tu je tak skvělá pohovka." oznámila jsem a dál se o to nezajímala, ale jak jsem zjistila. Takhle jsem to brala jen já. ,,A to víc než mě?" zeptal se Sirius a jen se usmál. To jsou mi otázky. ,,Tak, když to tak vezmu. Ta pohovka mě rozmazluje. Takže jó víc." nadhodila jsem a trochu se bála jeho reakce. Naštěstí má celkem dobrou náladu. Tak snad to vezme sportovně :) ,,Tak rozmazluje?" a přitáhl si mě k sobě blíž. Nebyla jsem schopná slov, už zase :) ale v téhle hře jsem rozhodně chtěla pokračovat. ,,No-o." vykoktala jsem a on si mě chytil kolem pasu a něžně políbil. Několikrát.
,,Možná by jsme mohly zajít k jezeru." navrhla Lily. ,,Myslíš?" ,,Tak půjdem jen my dvě né?" ,,A když se nám tam bude líbit, tak příště vezmem i je." oznámila a já poznala, že se už se rozhodla. Takže jsme se vydaly samy, ale co, aspoň bude chvíli klid. ,,Co jsi tak zticha? Je neřeš. Vezmem je příště. Stejně než bychom je našly." ,,Jo, máš pravdu." uznala jsem i když jsem nad tím vůbec nepřemýšlela.
Došly jsme na dané místo. Prostě krása. ,,Tak tady zajdem častěji." oznámila s úsměvem na tváři. Hodila jsem po ní pohled ve smyslu ,určitě, a dál se rozlížela. Na druhé straně jezera byly lavičky. Rozhodly jsme se obejít jezero a nachvíli se tam posadit. Mohlo to být skvělé, ale místo toho, abychom si sedly a pozorovali jezero a tu krásu kolem, jsme si to celkem rychle rozmyslely. Vlastně, stalo se to v okamžiku kdy jsme si všimly Jamese. Na tom by nebylo ani nic zvláštního, ale nebyl tu sám. Právě se líbal s Pecky. Holkou co tu už dávno bejt neměla. Lily to úplně zarazilo. Prostě jsme tam jen stály a pozorovaly je. Sice né na dlouho, ale i ta krátká doba stačila. Byl tam i Sirius s Rumusem. Sledovali to taky, ale oni si nás aspoň všimli. Jasně, kdo by si všímal okolí v tak důležité chvíli, jako je líbání. Lily toho měla už dost, otočila se a utíkala zpátky. Stihla jsem ještě hodit nepříjemný ksichtík na Siriuse a ten na mě čuměl s pusou do kořán. Vlastně i Rumus měl docela divný váraz. Asi jsme je překvapili, ale co mno. Tohle pěkně odskáče. Lily jsem už skoro neviděla a tak jsem se rozběhla za ní. Snad jí najdu.

Miluju

Říkáš: "Miluju květiny."
A trháš je.
Říkáš: "Miluju ptáky."
A zavíráš je.
Říkáš: "Miluju stromy."
A kácíš je.
Říkáš: "Miluju zvířata."¨
A jíš je.
Teď dostávám strach,
když Tě slyším říkat:
"MILUJU TĚ".

Věci nejsou takové, jakými se zdají..

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v pokoji pro hosty. Místo toho byly ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl ptal udiveně proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být."Další noc si šli odpočinout do domu velmni nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich postelích, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát."První muž měl všechno, a tys mu pomohl." vyčítal."Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva," "Proč?!??""Věci nejsou takové, jakými se zdají," odpověděl starší anděl."Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít.Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu jeho krávu...Věci nejsou takové, jakými se zdají."Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve Tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku.Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!Včerejšek je historie, zítřek tajemnství. Dnešek - přítomnost - je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu je neopakovatelná!

Všemožné..

Hudba někdy dokáže nahradit slzy.
Chci zemřít svou vlastní smrtí.
Přijde den, kdy se želvy naučí létat.
Minulost je jako rozbité zrcadlo, odraz vněm je zkřivený a když se ho pokusíte složit tak se pořežete.
Nezáleží na tom, jak dlouho vám trvá dostat se nahoru.Spadnout můžete kdykoliv během okamžiku.
Sny mají nepříjemnou vlastnost, změní se v noční můru když to nejméně čekáte.
Bojím se chyb svých, bojím se chyb druhých, bojím se nechat si narůst křídla, bojím se dalšího dopadu, bojím se sebe sama.
Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slách je síla. Tak jdi a žij...

K minulosti

Představte si, že se dokážete kdykoli vrátit do minulosti a změnit vše tak, aby vám to vyhovovalo. Nádherná představa. Plno lidí si přeje mít tuto možnost, schopnost. Jenže se zamyslete. Pokaždé, když vám něco nebude hrát do karet, vrátíte se do minulosti a svůj tah zahrajete jinak, lépe. Všechno bude ideální...ale z našeho slovníku zmizí slova neštěstí, smutek, zklamání apod. Jenže tyto slova k životu patří. Musíte zažívat i pochmurné věci, díky kterým najdete ty opravdové přátele a, pokuď se vám povede se dostat z toho, i svoji sílu. A kdyby tento taj vracení do minulosti ovládal kde kdo, nastal by totální chaos.

O lásce

Mít někoho rád a někoho milovat je rozdíl. Milovat někoho a vlastnit někoho je velký rozdíl. A nemusíš s někým spát, abys pocítil lásku. Láska není rozum. Není postavena na logických základech. Stojí na tenkém ledě, na pavučině, na ostrých střípcích, které jsou nebezpečné jako břitva a stejně po nich lidé chodí...

Žena

S ženou je to jako s obrazem, hlupák nepozná jakou má cenu dokud nezjistí, jak mnoho je za ni ochoten dát druhý.

Oběd s bohem

"Mami, dnes jdu na návštěvu k Bohu," řekl jednou synek své udivené matce.Protože věděl, že je to k Bohu daleko, zabalil si do tašky několik sladkých tyčinek a limonádu. Pak se vydal na cestu.Když přešel asi tři ulice, potkal starou paní. Jen tak seděla a zírala na pár holubů. Sedl si k ní na lavičku a otevřel svou tašku, aby se napil. Vtom si všiml, že stará paní vypadá hladově a nabídl jí čokoládovou tyčinku. Ona ji vděčně přijala a usmála se na něj tak krásným a milým úsměvem, že ho chtěl vidět ještě jednou a nabídl jí i limonádu.Tak tam seděli celý den, jedli a usmívali se na sebe, ale nemluvili.Když přišel večer, chlapec si uvědomil, že je pozdě, vstal a šel domů. Po chvíli se však otočil, doběhl zpátky ke staré paní a objal ji. A ona se na něj usmála snad tím nejkrásnějším úsměvem."Tak co, potkal jsi Boha?" zeptala se maminka synka, když dorazil domů."Já jsem s ním dokonce obědval!" odpověděl syn. "A víš ty co? Má ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl!"Mezitím přišla domů i stará paní a její syn se jí zeptal, čím to, že celá jen září."Jedla jsem s Bohem v parku čokoládové tyčinky," odvětila. "A víš co? Je mnohem mladší, než jsem čekala."

Bez přátel nemáš nic

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal kapsu hřebíků a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků.
Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu.
Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, ze v plotě nezůstal ani jeden hřebík.
Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: ?Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce."

Živůtek

Jedno malé dítě se ptalo dospěláka: "Kdybys nebyl dospělákem, čím bys chtěl být?" Dospělý chvíli přemýšlí a pak řekne: "Mno, tak nějakým významným člověkem, abych měl hodně peněz a měl se hezky, nemusel bych pracovat atd. a čímpak ty?" Dítě zažvatlá :" Já bych chtěl být motýlem, chtěl bych se ráno probouzet a vědět, že svítí sluníčko a já bych jen tak přelétaval z květiny na květinu." Dospělák se zasměje a v duchu si myslí, jak naivní je tohle děcko... Druhý den, když jede ve svém autě do práce, zažije autonehodu. Sanitka ho převeze v kritickém stavu do nemocnice a pokoušejí se mu vrátit život... Po velice náročné operaci se dospělák probudí a první myšlenka ho napadne, když vidí, jak za oknem poletuje motýl - v tu chvíli si uvědomí, že to díte nebylo vůbec naivní, naopak bylo velice chytré, nač se radovat z věcí, které jsou "nepotřebné", jako jsou třeba peníze v dětském světě, peníze neexistují, existuje tam jenom motýlek a touha probouzet se kvůli sluníčku a krásnému dni...

Vlak života

Zastavte život, já chci vystoupit!! Zastavte ten vlak!! Proč nezeptal se mě nikdo, zda-li chci nastoupit, zda-li chci se projet a vystoupit smrti v náruči??

Kdybych věděl..

Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl. A prosil bych Boha, aby ochránil Tvoji duši.Kdybych věděl, ze je to naposledy, co Tě vidím odcházet z našich dveří, objal bych Tě a políbil o mnoho více.Kdybych věděl, že to je naposledy, co slyším Tvůj hlas, nahrál bych si každé Tvoje slovo na video, abych ho mohl poslouchat každý den znova a znova.Řekl bych Ti: "Miluji Te" místo: vždyť víš, že Tě miluji...Zítřek nemá nikdo z nás jistý, ať už je starý, nebo mladý. Dnešek by mohla být pro nás poslední šance obejmout své milované.Proto obejmi své drahé a řekni jim, jak Ti na nich záleží a vždy záležet bude. Najdi si čas říct jim třeba "je mi to líto", "promiň mi to", "děkuji", nebo "to je v pořádku"....... aby jednou nebylo už pozdě.

Písek v dlani

Vztahy mezi lidmi jsou jako písek v dlani. Když držíte písek na otevřené dlani, nerozsype se vám. Jakmile ruku sevřete a pevně stisknete, pak vám písek proteče mezi prsty. Trochu vám ho snad zůstane, ale z větší části bude pryč. Se vztahy je to také tak. Vztah založený na svobodě a úctě ke druhému má větší šanci překonat všechna úskalí, ale těsný, přehnaně majetnický vztah vyprchá a ztratí se navždy.

Nejistota

Nevnímám okolní svět. Jen nehybně sedím a hledím do dáli. Uvnitř, uvnitř sebe, cítím nejistotu. Celý můj život mi připadá jako domeček z karet. Tyčí se na vrcholu slávy a plánuje, co udělá, aby byl ještě výš. Jenže než to dokáže zrealizovat, zafouká vítr, co vítr, stačí nepatrný závan, a náhle je z něj pouze několik ubohých a bezvýznamných třísek. V ten moment, kdy se ocitám na samém dně, mi připadá, že mi celá noční obloha padá na hlavu. Obří deka temna mě obmotává dokola a svazuje mne jako mumii. Nejsem schopen obrany, jen oči plné slz. Nic netrvá věčně. Bohužel to nejkrásnější trvá nejkratší dobu, kdežto ze dna se na výsluní leze zatraceně dlouho a než se znovu dotkneš vrcholu, může být už pozdě.

Slzy ženy

Malý chlapec se zeptal maminky: "Proč pláčeš?""protože jsem žena," odpověděla maminka."Nerozumím" odpověděl syn.Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani nepochopíš!"Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?""Všechny ženy pláčou bez důvodu", bylo všechno co mohl otec odpovědět.Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozumněl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože,proč se ženy rozpláčou tak lehce?"Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které častokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, i když se všichni ostatní vzdají starat se o svojí rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když jí její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami a vytvořil jsem jí z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodntí stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to vše zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!Krása ženy není v šatech,které nosí ,v postavě ,kterou má ,ani ve způsobu jakým si češe vlasy.krása ženy musí být v jejich očích,protože ty jsou branou k jejímu srdci,místu kde sídlí LÁSKA ...

Užít si života

Běží na autobus a nadává nad svými zmáčenými šaty... Kruci, zas se bude muset převléknout. Kouká z okýnka na procházející lidi, někteří mají deštníky, jiní si drží nad hlavou noviny, ostatní rezignovali a sklesle pokračují mezi proudy vody svojí cestou. Kouká ven, nad ničím kromě svých šatů nepřemýšlí... Najednou jí něco upoutá a rychle se otočí. Ostatní spolucestující na ni užasle koukají, co ji na chodníku tak upoutalo - nějaký idol dívčích srdcí nebo co jiného by to tak mohlo být? Ale tentokrát by se všichni mýlili. Otočila se za dívkou ve žlutých šatech a vysokých botách. Běžela po chodníku, s úsměvem, proudy deště jí tekly po tvářích, ale jí to nevadilo. Smála se, ostatní na ní koukali jako na blázna... Rychle vystoupila na další zastávce a běžela zpátky. Chtěla tu dívku za každou cenu dostihnout. Byla jí tak podobná, v obličeji, postavou, vším... Pospíchala zpátky, odstrkovala lidi z cesty, musela ji dostihnout. Ale po dívce v zářivě žlutých šatech nebylo ani památky... NIC nepochopila! Mezitím co nadávala na stále se stupňující déšť, dostala se až na přechod... Pak náhle uhodil hrom a ozvalo se skřípění brzd a výkřik... Každý z nás má v sobě tuhle dívku v šatech barvy slunce... Je to naše dobrá nálada, náš optimismus v životě.. Když jsme naštvaní kvůli nějaké maličkosti jako jsou mokré šaty, měli bychom ji v sobě najít... Když ji uvidíte před sebou, měli byste si uvědomit, že je lepší se na svět usmívat a ne mračit.. Že je lepší si života užívat, dokud ho máme.. Protože život je ten největší dar a nikdy nevíte, kdy vám váš dárek někdo vezme...

Smrt

Potkal jsem smrt na ulici. Byla to nádherná žena! Něco jako K.Z.Jones s velkýma prsama a v překrásných šatech.Usmála se na mě a zašeptala:"Nebraň se, tam na druhé straně... je líp. Uvidíš.." podala mně svou ruku."Nechci..." řekl jsem polohlasem a odvrátil svůj pohled na druhou stranu." ... nechci to odnést za toho idiota, co to do mně napálil z vedlejší silnice. Mám rodinu, práci, cíle .. ještě ne!""O tom nerozhodješ ani Ty , ani já ... pojď. Ukážu Ti věčnost, víš ona je velmi příjemná a krásná..""Ne! Nechci! Slyšíš?!..." zařval jsem jak nejvíc to šlo a pak spatřil jinou postavu vedle Ní. Byl to velmi ošklivý muž, který se sadisticky, šíleně smál jakoby moje schůzka se Smrtí byla trapná fraška.Smrt se smutně otočile k němu a zklamaně řekla:"Půjdeš raději s Ním?" její pohrdání a opovržení bylo téměř hmatatelné.On si vzal slovo za mne."Ano, půjde se mnou. Lidé jsou také často takoví zvláštní podivíni. To bys už vědět měla.." a jeho šílený smích se nesl celým vesmírem.

Bylo nebylo...

Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!

Tvář anděla

Tak jsi tu! Ty, ve své masce anděla a chceš mi dát vše, po čem toužím a já opojená štěstím a nekonečnou láskou ti chci na oplátku dát celý svůj svět...proč já? Ze všech těch žen právě já?Netuším, tak jen oplácím tu lásku, které se mi tak najednou dostalo a prosím, ať to nikdy nekončí.A teď jsi pryč! Ty znovu v té masce anděla - té, co lze vidět pouze ve snech. I ta nekonečná láska zůstala, tu ti dávám po kouskách každičký den, kdy vzpomínám.Bolest už zmizela, nejde věčně nenávidět svět pro anděla, kterého zabila. Zůstáváš v podobě toho, na kom je andělská tvář již patrná a za pár let dospěje do toho muže s tváří anděla.

Na všechny pády...

1.pád: kdo,co
Ty a já
2.Pád: bez koho, čeho
Bez lásky
3.pád: komu, čemu
Vzpomínkám
4.pád: koho, co(vidím)
Nás v zatoulané Minulosti
5.pád: oslovujeme, voláme
Prosím, vrať se!
6.pád: o kom, o čem
o naší Pohádce
7.pád: s kým, s čím
S Tebou... navždy

Život

Na kopci nad jezerem seděl stařec s malým chlapcem. "Co vidíš?" zeptal se stařec chlapce. "Vidím vodu," zněla chlapcova odpověď. "Jenom vodu? Podívej se pořádně." Chlapec se dlouze zadíval na jezero a pak řekl: "Ty záblesky, co nás oslňujou, to si na vlnkách slunce s větrem hraje." "Výborně, chlapče, umíš se dívat." "A co vidíš ty, dědečku?" "Já vidím život." Chlapec se podíval nechápavě na starce, který měl v očích slzy.
O sedmdesát let později seděl na témže kopci nad jezerem onen chlapec, nyní již stařec. Malý chlapec, sedící vedle v trávě, se ho zeptal, co vidí. A on mu se slzami v očích odpověděl: "Já, chlapče, vidím život."

Musíš běžet!

Každé ráno vstává v Africe gazela a ví, že musí běžet rychleji než nejrychlejší lev, jinak ji zabije. Každé ráno vstává v Africe lev a ví, že musí běžet rychleji než nejpomalejší gazela, jinak zemře hlady. Není důležité, jestli jsi lev nebo gazela, nejdůležitější je si uvědomit, že prostě musíš běžet!

Čas

Každý přemýšlí o čase... o čase, který se neúprosně řítí kupředu. Čtrnáctileté dítě se těší až uplyne rok... bude už velký, bude mít občanku a rodiče ho budou muset brát vážněji. V šesnácti se dítě těší až uplynou dva roky a bude dospělé. Bude moci udělat co chce. V osmnácti přemýšlím o tom, že za rok maturuji a těším se až to bude zamnou. Ale zamysleme se nad tím, jak rok po roce utíká a naše smrt se blíží. Nikdo neví, za jak dlouho umře a nikdo se to dřív než v ten den nedozví. I když doktoři řeknou nemocnému, že mu zbývá rok života. Není to jistý. Může žít týden nebo může žít dalších pár let.Užívejte si každou minutu svého života a udělejte hned, co chcete a řekněte každému, co potřebujete, protože zítra už může být pozdě.

Pár o lásce..

Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikty nejsme stejní.
Člověk nemusí vlastnit to, co miluje. Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije.
Lépe být smutný s láskou, než veselý bez ní.
Láska je prsten a prsten nemá konce.
Světu jsi možná jen jedinou osobou,ale jediné osobě můžeš být celý svět.
Láska odpouští všechno, anebo nic.
Teprve když jsme nalezli lásku, víme, co jsme v životě postrádali. John Ruskin
Pampeliška od milence znamená víc než orchidej od kamarádky.
Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chudému chléb, když umírá žízní!
Jen proto, že Tě někdo nemiluje tak, jak by jsi Ty chtěl, neznamená, že Tě nemiluje, jak nejvíc umí.
Jestli se dožiješ sta let, chci se já dožít sta let bez jednoho dne, abych nemusel nikdy žít bez tebe...
Zamilovaní zavírají při líbání oči, protože chtějí vidět srdcem.
Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.
Zraněnou lásku může vyléčit jen ten, kdo jí způsobil.
Láska je jako slza. Rodí se v oku a padá k srdci.
Miluj do hloubky a s vášní, může ti být ublíženo, ale je to jediný způsob, jak žít život naplno.
Neboj se milovat toho, kto Tě miluje...boj se milovat toho, kto Tě nemiluje.
Milovat znamená jednat tak, aby ten druhý pochopil, že je krásný a jedinečný.
Láska je dokonalá, jen milenci dělají chyby.
Milovat znamená radovat se z cizího štěstí.
Klíčem k dlouhému a šťastnému manželství je uvědomit si, že vlastně neexistuje nic, kvůli čemu stojí za to se hádat.
Kdo miloval, ten nezapomněl, kdo zapomněl, ten nemiloval.
I když pro svět budeš nikdo, jednou přijde ten, pro kterého budeš svět.
Láska je mocnější než jakákoli síla a moudřejší než filosofie…
Lásku nepoznáme v okamžiku, kdy najdeme dokonalého člověka, ale v okamžiku, kdy ho ztratíme...
Stačí chvíle, abychom se zamilovali, ale někdy ani celý život nestačí, abychom zapomněli.
Není vítěz ten, kdo bojoval a zvítězil, ale ten, kdo miloval, zklamán byl a přece odpustil.

Udělejte pro sebe...

... važte si člověka, který je s Vámi a miluje Vás... nikdo není dokonalý a vždy, dřív nebo později Vám začnou vadiť maličkosti, ale tím se nesmíte nechat odradit!.. buďte s ním a řekněte mu, jak moc Vám na něm záleží.. važte si každé chvilky co můžete stravit spolu... protože to jak opravdu vám na něm záleží... jak moc ho milujete a potřebujete... Vám dojde vždy, až když ho stratíte... najednou budete sami a uvedomíte si jak moc vám chybí v duležitých okamžicích, když se otočíte a zjistíte, že nestoji u Vás, že se nemate o koho opřit,.. že se nemůžete opřít zrovna o něj.. snažte se všímat drobnosti, protože i maličkost vám může ukázat jak moc Vás miluje!..

Dopis pro Tebe

Když ses probudil dnes ráno, díval jsem se na Tebe a doufal jsem, ze na mne promluvíš a řekneš mi byť jen pár slov, aby ses mě zeptal na názor, abys mi poděkoval za něco hezkého, co se Ti včera přihodilo. Ale všiml jsem si, že jsi příliš zaměstnán hledáním vhodného oblečeni, aby ses mohl vydat do práce.Čekal jsem, ještě když jsi vybíhal z domu, a domníval jsem se, že se snad na chvíli, aspoň v duchu, zastavíš a řekneš mi: "Ahoj." Ale Tys měl fůru starostí! Proto jsem pro Tebe rozzářil nebe, ozdobil je těmi nejkrásnějšími barvami a cestou jsem Tě doprovázel sladkým zpěvem ptáků v naději, že se snad zaposloucháš..., ale ani toho sis nevšiml.Pozoroval jsem Tě s láskou, když jsi běžel do práce a trpělivě jsem na Tebe čekal celý den. Jelikož jsi měl tolik věci, které bylo třeba vyřídit, neodvážil jsem se na Tebe promluvit a čekal jsem dál...Když ses vrátil, pochopil jsem, že jsi unavený, a tak jsem Ti dopřál déšť, aby voda odplavila zbytky napětí a starosti. Myslel jsem, že Ti tím udělám radost a že si pak na mne snadněji vzpomeneš, a zatím... Naštval ses a s hněvem pronesl na můj účet slova, která Tě teď možná samotného mrzí. A já jsem tolik toužil, abychom si chvilku povídali, vždyť do večera zbývalo ještě tolik času...Když jsi zapnul televizi, věděl jsem, že se hned tak nedočkám, a proto jsem se obrnil svatou trpělivostí, ale ani tehdy, ani u večeře sis nevzpomněl...Poznal jsem na Tobě, že jsi unavený, a že toužíš po tichu, a tak jsem zvolna zhasil den a zapálil svíčku. Bylo to krásné, ale Ty jako bys ani neviděl...Když ses ukládal ke spánku, byl jsi na konci sil, alespoň tak mi to připadalo. Popřál jsi rodině dobrou noc a okamžitě jsi usnul. Celou noc jsem Tě provázel ve snech jemnou hudbou a představami, ale Tobě nedošlo, že jsem pořád s Tebou a pro Tebe.Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním. Miluji tě natolik, že čekám každý den, zda si snad se mnou nezačneš povídat.Zítra se znovu probudíš a já tu opět budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.Přeji Ti dobrou noc a dobrý den,Tvůj táta BŮH.

Láska bez podmínek

Při hodinách teologie víry byl Tomáš jakýmsi "místním ateistou". Neustále něco namítal proti existenci Boha, Otce, kteý nás bez podmínek miluje. Když období přednášek skončilo, Tomáše jsem pak na nějaký čas neviděl. Později jsem se dozvěděl, že Tomáš má rakovinu. Než jsem ho vyhledal, přišel za mnou sám. Vešel do mé pracovny a já se ho hned zeptal:"Slyšel jsem Tomáši, že jste nemocný!" Tomáš odpověděl: "Ano, velmi nemocný. Mám oboustranou rakovinu plic. Je to otázka několika týdnů.""Můžete o to mluvit, Tome?""Jistě. Co byste chtěl vědět?"Jaké to je, když je člověku čtyřiadvacet a umírá?""Mohlo by to být horší.""Jak to?""Horší by bylo třeba být starý padesát let a nemít žádné hodnoty ani ideály nebo si v padesáti myslet, že pití, ženy a peníze jsou v životě to hlavní. A když mi doktoři vyoperovali nádor a řekli mi, že je zhoubný, začal jsem se vážně Bohem zabývat. A když se zhoubné nádory rozšířily do životně důležitých orgánů, začal jsem doopravdy bušit na bronzovou bránu nebes. Ale Bůh nepřicházel. Vlastně se nedělo vůbec nic. Snažili jste se někdy o něco dlouhou dobu, s obrovským úsilím a bez úspěchu? Jste z toho psychicky vyčerpaný a máte všeho po krk. A pak toho necháte. A tak jsem se jednou ráno probudil, a místo toho abych vyslal několik dalších marných výzev přes vysokou cihlovou zeď k jakémusi Bohu, který tam může nebo nemusí být, jsem to prostě vzdal. Došel jsem k závěru, že mi nezáleží...na Bohu, na posmrtném životě ani na něčem podobném. Řekl jsem si, že čas, který mi ještě zbývá, strávím něčím užitečnějším. Omluvil jsem se tátovi a celé svě rodině. Tak jsem jednoho dne změnil svůj postoj a Bůh byl tady...""Tomáši, mám dojem, že jste řekl něco velmi důležitého. Mohl bych vás o něco poprosit? Byl byste tak laskavý a řekl tento svůj příběh v mě třídě? Kdybych to řekl já, nebylo by to ani z poloviny tak účinné, jako povíte-li jim to vy.""Dokázal jsem to říct Vám, ale nevím, jestli bych to dokázal říct celé třídě...""Přemýšlejte o tom a když ano, zatelefonujte mi!"Za několik dní Tomáš zavolal, že je připraven to v mě třídě říct, a tak jsme si domluvili datum. Ale už k tomu nedošlo. Měl jinou schůzku, mnohem důležitější, než byla schůzka se mnou. Jeho život samozřejmě smrtí neskončil, jen se proměnil. Udělal veliký krok od víry k vidění. Vešel do života mnohem krásnějšího, než lidské oko kdy vidělo,lidské ucho kdy slyšelo a lidská mysl kdy vymyslela. Než zemřel,ještě jsme spolu naposled mluvili. Už to ve vaší třídě neřeknu,"řekl."Já vím, Tomáši.""Řeknete jim to místo mě, řeknete to za mne celému světu?""Řeknu Tomáši. Řeknu jim to. Jak nejlépe budu umět." A tak Vám všem, kteří jste byli laskavi a poslouchali toto prosté svědectví o lásce, děkuji za vyslechnutí. A Tobě Tomáši, tam někde na sluncem ozářených zelených pahorcích nebeských:"Řekl jsem jim to, Tome,...jak nejlépe jsem uměl."

Život za lásku 1/

1/ Prázdniny! vyjíždíme

Po probuzení jsem hmátla po mobilu.. hmm.. se někto zbláznil ne? volat mi v osm ráno.. jsou prázdniny a já takhle vztávat.. .. no volající rozhodně není v porádku. K mé smůle zase nevidím kdo volá takže klidně řeknu ,,Prosíím?." chvíílek klíídek a pak se ozve ,,Prosím? ses zblátnila ne? tu čekáme už hodinu a ty nikde! Tak kde jsi?" nebyla jsem schopná slova. Pořádně jsem ani nevěděla kdo to vlastně je. Při mé smůle se nikdo nepředstavil, ale co no.. teď mi to bylo fuk! Já chci spáát! ,,Hele to je jedno! Radši pohni. Čekáme!" ,,N-no, ale kdo čeká?" vykoktala jsem ze sebe.. a pořád nechápala kdo na mě může čekat a kde? ,,Mack si děláš srandu né tak náhodou? Pohni zadkem čekáme na stánku. Dělej jsou tu už i její rodiče!.." Lily, došlo mi po chvíli. ,,Jo hned tam jsem!" ,,Jsi zase zaspala? žejoo?" tak tohle mě dostalo! tenhle hlas nepatřil Lily, ale Petrovi! a popravdě řečeno.. ten tam vážně bejt neměl! ,,Petr? co ty tam?" ,,Hele, já ti to pak řeknu. Teď vylez z tý postele. Z domu to máš kousek a ještě se na tebe čeká!" ,,No jóóó už lezu!" a ukončila jsem náš hovor.
Dolezla jsem do koupelny a upravila se. Čmajzla klíčky od domu pár těch šušníí a vydala se rychlým krokem za ostatníma. ,,No konečně." bylo první co jsem slyšela. ,,Taky vás ráda vidím." jen krátce jsem se ušklíbla a už si to namířila k autu. Pozdravila jsem netrpělivě čekající rodiče a už pohodlně seděla v autě. ,,Co ti to tak trvalo?" nedokázala si odpustit Lily. ,,Jsem se musela zkulturnit néé?" ,,Mno, já jen že jsme čekali nákou tu hodinu!" ,,Vždyt jsem tady. To je hlavní né?" ,,Hmm,.." a dál to nekomentovala.
Cesta rychle utekla a já bych ani neřekla, že jsem jeli dvě hodiny! Prostě se mi to nezdálo, ale co! Hlavní je že už jsme tady! Prostě nádhera. Ten barák to je teda vila. ,,Máte tu krásně." špitla jsem dospělým a všichni se přidali.. začali jsme řešit barák a to okolí. Bylo tu fakt nádherně!
Vztoupili jsme do domu a sešli se v obýváku.. ta pohovka byla fakt nóbl. ,,Odtuď se už nehnu!" rozvalila jsem se na pohovku a jak jinak ..přišli ostaní. ,,Nehneš? ale místo vedle tebe by se našlo né?" začal Petr. ,,Nenašlo. Hele, támhle je křeslo." hodila jsem pohled na křeslo a on se jen usmál. ,,Vážně?..já tam ale místo nevidím." a hodil tam svůj bágl. Šibalsky na mě mrkl a já se nemohla nezasmát. ,,Teď už se posuneš?" neodpověděla jsem a pomalu jsem se usadila do normální polohy. ,,Vidíš že to jde." usadil se a já se znovu začala smát. Nešlo přestat a když sám zjistil na co si sedl, smál se taky. Lily se jen usmála a odtáhla bágl z křesla. ,,Co kdybys to odnesl na hromadu k ostatním báglům?" a nasadila nevinnou tvář. Tohle dělala pokaždé a pokaždé to vyšlo. Petr se pomalu zvedl a odtáhl bágl. Lily jak jinak než hupsla ke mně. Začaly jsme se bavit o tomhle krásným domečku a okolí. No, prostě krása a tady máme jako zůstat celý prázdniny? celý dva měsíce? Bude to krása! Nevšimaly jsme si ostatních, až když si ujednali ticho naši hostitelé.
,,Tady se mi bude líbit." prohlásila Lily ..krátce na mě koukla a dál se věnovala klukům. ,,Podívej, třeba támhle ten." a pohledem zamířila na Petra. ,,Petr?" ,,Néé! Ten vedle něj." ..no kde se to v tý holce bere? takhle kluky ještě neřešila. Nikdy po nich nekoukala a když tak je nekomentovala. ,,Tohle bude teda hezká doba." a taky jsem si prohližela ostatní. ,,Víš že jsme tady jediné holky?" ozvala se Lily. Teprve teď jsem si to uvědomila. Vážně jsme byly jediné! ,, Cože? To není možné." a znovu jsem začala prohlížet síň plnou lidí. Tedy kluků. ,,Ne, podívej támhle jsou další tři holky." a pohledem jsem zamířila ke stolečku u baru. ,,Jo ty tam sice jsou, ale jen na týden." zpestřila Lily. ,,Jak to víš?" ,,Povídal to James s Rumusem." tak tohle jsem nečekala. ,,Vždyť se s Jamesem pořád jenom hádáš. Kdy jste se usmířili?" ,,Neusmířili, ale Rumus povídal." ,,Aha." bylo mi to divné Jasem a Lily to nešlo k sobě! Ti dva se hádali pořád. ,,Lily, ale víš, že teď tady budeme celé dva měsíce s nima? pak rovnou spátky na školu a zase s nima?" ,,Já vím, jednou to přežiju." řekla sklesle a dál jsme se nevybavovaly.
,,Dospěláci jsou teda chytří..." začala Lily kapáánek naštvaně ,,klidně si nás pošlou nahoru a přitom ta pohovka byla fakt úžasná." ,,To máš sice pravdu, ale tyhle bágly mohl odnést někdo jiný. S takovou se utahám k smrti a..." chtelá jsem pokračovat, ale najednou mě překvapil Sirius. Oběvil se předemnou a celkem nahlas na mě vykřikl. ,,BAF!!" Kruci já se lekla bágl jsem upustila a málem se skutálela dolů. Naštěstí mě chytla Lily. ,,Siriusi!! Jsi normálni! Sakra ty jsi mě vylekal!" chtěl mě políbit, ale já se odtáhla! Smutně se na mě podíval a nádherným hlásem začal. ,,Vždyť jsme se neviděli celý týden to mě budeš takhle trápit?" ,,Já tě netrápím, ani nevíš jak jsem se lekla!" ,,Tak se na mě nezlob!" a strašně krásně se na mě podíval. Nemohla jsem odolat. Tohle na mě zabralo vždycky a to si pokaždé říkám ,na to ti neskočím,. Nejak mi to nevychází. Prostě to nešlo, vážně jsem ho neviděla celej týden. Přiblížila jsem se a políbila ho. Vzal mi bágl a už byl nahoře. ,,Tak kde se couráš?" křikl na mě a já se snažila vyškrábat po schodech nahoru. Vážně mi ten bágl dal zabrat. Až u pokoje jsem si vzpoměla na Lily. ,,Kruci snad jsi mohl bágl vzít i Lily." obrátila jsem se na Siriuse. ,,Ale miláčku to nejde, vždyť jí ho vzal James." ,,James?" zděsila jsem se. To zase dopadne. Mrskla jsem výhružný pohled na Siriuse. Ale on na mě jen koukl a svým pohledem naznačil.. ,já zato nemůžu, :) Do pokoje vešla Lily, ještě že byla v pohodě. Trochu jsem si oddychla, přece jen jsem neměla náladu na hádky. ,,Tak a teď se vážně nehnu." a rozplácla se na posteli. ,,Lily, vztávej." řekla jsem celkem tiše. Probouzet Lily je o život i tak se mi dotoho nechce, ale přeci nemůže zameškat i oběd. ,,Lily notak!" tohle už tak klidně nebylo, ale zato to mělo učinek. Vyletěla z postele a začla nadávat. ,,Sakra, Mack co si myslis? Takhle mě budit! Jsi normální? Nech mě spát!" a znovu si lehla. ,,To nemyslíš vážně, jsou dvě hodiny!" a znovu jsem jí pomáhala vztanout. ,,Cože? Vážně? a co snídaně?" ,,Ta už dávno byla! Zmešla jsi jí a pokud nepohneš zmeškáš i oběd!" to zabralo. Převlíkla se a my se vydali dolů.
,,To snad není možné!" chvíli jsem nechápala, ale pak mi došlo, že volné místo je jen vedle Jamese. Lily na mě koukla jako ,honem pryč, a já pochopitelně začla ustupovat. V tom nás ale dospěláci pohnali. ,,No tak, děvčata už si sedněte." Tohle jsme nečekaly a já musela tak trochu Lily popohnat. Strašně pomalu se courala. ,,Můžem?" řekla jsem nakonec. Věděla jsem, že Lily by to nedokázala. ,,Jasně." chopil se slova Sirius. ,,Copak?" začal James. Hodila jsem po něm vyhřužný pohled, ale on ho igroroval. Lily se zatím držela, a raději byla s ticha. Tušila jsem, že ona spustí svoje, ale kdy to jsem nevěděla. Sirius si mezitím vyměnil místo s Rumusem, takže teď seděl vedle mě a držel mě kolem pasu. ,,Naši zamilovaní." poznamenal James a přitom hleděl na Lily. Prostě ten si nedá pokoj. Chtěla jsem zareágovat a něco mu nato říct, ale než jsem se zmohla Sirius to vyřešil za mě. ,,Podal bys mi cukřenku, to kafe je nějaké divné." řekl Jamesovi a ten na něj vyčítavě koukal. Konečně jsme měli snězeno, Lily se zvedala, že už teda půjde. Samozřejmě jsem se přidala a chtěla vstát, ale Sirius mě nepustil přitáhl si mě k sobě a silně držel, takže jsem nic dělat nemohla. Rumus na mě ještě mrkl a mě došlo, že něco chystaj. James vstal a kráčel si to za Lily. ,,Tohle nedopadne dobře." řekla jsem tiše Siriusovi a on mě krátce políbil. Všichni tři jsme je pozorně sledovali. Lily už šílela, nadávala na něj a kdyby mě Sirius pustil nebo aspoň nedržel tak silně vložila bych se dotoho. ,,Miláčku nech je." ,,Jak je můžu nechat, když to Lily ničí? copak jí nevidíš?" ,,Vidím." a dál nepokračoval. Jen jsem tam seděla a pozorovala je. Cítila jsem se hrozně. Tohle mi bude vyčítat a když ne ona mě, tak já sama sobě. No tohle! James jí políbil! No teda.. ale ta facka, asi mu zato stála. Konečně jsem se mohla vydat za Lily, určitě byla v pokoji. Kde jinde že?
Pozóóór!" křičí někdo zamnou, ale než jsem se stačila otočit, už jsem byla na zemi. Ten dotyčný mě sejmul a spadl na mě. To byla bolest! ,,Auuu...! zakřičela jsem, když mě převálcoval. ,,Promiň." začal se zvedat. ,,Nechtěl jsem. Zakopl jsem a.. no sama vídíš." ,,Jo a cítím." pomohl mi na nohy a když jsem se narovnala konečně jsem si prohlídla toho kluka. ,,No jasně, Petr kdo jiný, že?" jenom se usmál a Sirius už stál u mně. ,,Nestalo se ti nic?" ,,Ne, všechno je v pořádku." věnovala jsem mu krátký úsměv a chtěla jsem vyrazit najít Lily, ale málem jsem to neustála. Zatočila se mi hlava, kdyby mě Sirius nechytil znovu bych sebou plácla na zem. ,,Zase tak v pořádku nejsi." neodpustil si poznamenat. ,,To nic, už je to v pohodě." oznámila jsem mu zvesela a pomalu se vydala do pokoje. Daleko jsem nedošla, protože mě Sirius vzal na ruce a odnášel do pokoje. Začala jsem protestovat. Kopat a nadávat, ale ničeho jsem nedocílila jen většího unavení. Po chvíli jsem to vzdala a Sirius mě upožil do postele, věnoval polibek a odešel.
Lily ke mě přiskočila a já byla ráda, že ji vidím. ,,Co se ti stalo?" vyvalila na mě hned otázku. ,,Áále nic.. Petr mě smetl na zem, ale je to v pohodě." oznámila jsem a ona mi přece jen nevěřila. ,,To je blbost, proč tě sem Sirius nosil, když jsi tak moc v pořádku? Něco se stát muselo!" ,,Vážně nic, já ti chtěla na pomoc, ale nevyšlo to podle plánu. Dost o mě, copak ti chtěl James?" začala jsem vyzvídat a ona nachvíli ztichla. ,,Nic nechtěl, jen se do mě navážel vždyť víš jaký je." poskládala rychle. ,,A ten polibek?" ,,Hrozný co? Nechápu jak se mohl opovážit. Dareba! Já mu ještě ukážu." ,,Moc jsi neprotestovala." ,,Blbneš?" ,,Ne, jen říkam pravdu." ,,Mack odpočiň si a ty Lily jí nech o samotě. Ta srážka nedopadla moc dobře. Sirius říkal, že nezvládáš chůzi, ale to se do zítra zpraví. Teď se prospi." jak to dořekl zmizel. ,,No, Mack.. jak říkál dospělák já teda půjdu. Zítra si o tom promluvíme." a odešla z pokoje. Netrvalo dlouho a já usnula.