Život za lásku 3/

3/ Ztracená Lily

Vyškrábala jsem se po schodech nahoru a vřítila se do pokoje, ale Lily nikde. Prošla jsem sprchy, kuchyňku a společenskou místnost, ale Lily v domě nebyla. Rozhodla jsem se prohledat okolí, ale vyřítila jsem se přímo do náručí Siriuse.
Chvíli jsme se zaskočeně pozorovali a potom mě konečně pustil. ,,Ahoj, hledal jsem tě! Víš tam to dole.. no .." ,,Já vím Siriusi, viděla jsem to. Promin, nemám na tebe náladu." a vyrazila jsem znovu hledat Lily. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Myslím, že mě dost dlouho pozoroval, ale neřešila jsem to. Hlavně musím najít Lily. Prošla jsem skoro vše. Nebyla u jezera, ani na paloučku. Takže jediné místo kde teda být mohla, byl malý přístřešek podobný altánku u malého jezírka. Chtěla jsem se tam hned vydat, ale paní Pomteyrová mě popohnala na oběd.
Sedla jsem si k Petrovi. Vždy seděl u okna. Byl to maličký stoleček pro dvě osoby. ,,Ahoj." řekla jsem, a už si sedla. Petr jen pokýval hlavou. ,,Ještě jsi mi neřekl jaktože jsi jel. Přece jsi nechtěl." přerušila jsem dobu ticha. ,,Jóó to. No, když já si to rozmyslel." ,,Vážně? a co tak najednou?" ptala jsem se dál. ,,Chtěl jsem ti být na blízku." a slladce se usmál. Samozřejmě jsem mu úsměv vrátila. Lily se tu neukázala, kvůli Jamesovi zameškala oběd.. ,,Hele, já už budu muset jít, ale později spolu můžem nějak zajít." ,,Jo, klidně." a dál se zajímal o svůj talíř. Už jsem vstala, a chtěla odejít, ale v tom mě napadlo, že by mohl vědět něco o Lily. ,,Petře a neviděl jsi Lily?" otočila jsem se spátky k němu a čekala na odpověd. Docela mu to trvalo. ,,Ne, je mi líto, ale nejsi první co se ptá." ,,Budu hádat, první byl James." ,,Mnoo, jó byl. Stalo se něco?" zeptal se naoplátku mě. ,,Promin, nemám čas, ale pak ti to snad řeknu." mrkla jsem na něj a odnesla svůj podnos do kuchyňky. Málem jsem tam vtrhla, ale naštěstí jsem se zarazila v čas. Zrovna tam byli kluci, no jó řešili Lily.
,,Myslíte, že to viděla?" ptal se James. Jasně, že to viděla ty chytráku. Myslíš, že by jinak takhle zmizela?.. ,,Myslím že jó, to by teď někde neblbla." ozval se Sirius. Už jsem tam chtěla vlítnout a něco na to říct, ale v tom mi něco řeklo ,ještě ne, a tak jsem ještě chvíli postávala s podnosem před kuchyňkou.
Bohužel mě vyrušila paní Pomteyrová, která se ptala na Lily. Řekla jsem jí, že Lily není dobře a že odpočívá. Pomteyrová však pokoj nedala a ještě podotkla, že jestli se to do večeře nezlepší ať si zajde na ošetřovnu. Pomteyrová tu vážně dělá všechno, né že by mi vadila, ale zrovna teď jsem potřebovala slyšet jejich rozhovor.
,,Jamesi, nějak to naprav. Takhl to nejde. Kvůli tobě je na mě Mack naštvaná." postěžoval si Sirius. ,,Ale já za to nemůžu, vždyť..." v tom jsem vešla do kuchyňky a oni stichli.. kruci, to jsem nemohla počkat ještě chvíli?..
,No co Jamesi? klidně pokračuj, já si to ráda poslechnu." nadhodila jsem važným hlasem a sou tváří jsem to ještě víc okořenila. ,,C-cože?" vyhuhlal James. ,, Mack, já za to vážně nemůžu. Prosímtě kde je Lily? vysvětlím to." řekl už trochu klidněji a já prostě nemohla nepřehléhnout jak je ztrápený. ,,Kdybych to věděla tak tu nestojím." odvětila jsem naštvaně a pospíchala pryč. ,,Mack, počkej!" slyšela jsem za sebou křik. Já se ale ani neotočila. Měla jsem ho dost a stejně Lily někde vězí a já ani nevím kde.
Došla jsem k malému jezírku, ale po Lily ani stopy. Napadlo mě, že tady mohla být, jen jsem si mohla víc pospíšit. Možná, kdybych nešla na oběd. No, ale teď, už je spíš večer. Takže se musím vydat zpátky jinak mě Pomteyrová snad zabije. Její manžel někam odjel a ona tu snáma zůstala sama. Takže se snaží vše zvládnout, ale stejně jí to nejde.
Vběhla jsem do svýho pokoje, ale Lily tady pořád nebyla. Vzala jsem si věci a zalezla do sprchy. Stála jsem tam asi hodinu a půl pod přívalem teplé vody. Nemohla jsem přijít na to, proč to James udělal a kde je vůbec Lily. Tohle mi nešlo k sobě. Někdo přece musí vědět kde je, ale asi jediný kdo to ví bude právě Lily. Zastavila jsem kohoutek a oblíkla se do svého pižámka.
Vylezla jsem ze sprch a ze společenské místnosti jsem slyšela pár hlasů. Došlo mi, že Sirius s Jamesem tam pořád jsou. ,,Co když se jí něco stalo? Je tam už dvě hodiny." říkál Sirius a mě napadlo.. co tomu je do toho? co ten se stará? ,,Vždyť říkám, že u holek je to normální." ozval se James.
Nechtěla jsem je poslouchat, aspoň né teď. Vylezla jsem ze sprch a stoupala po schodech nahoru.
,,Mack, počkej." slyšela jsem Siriuse za mnou, když už jsem byla v pokoji. Otočila jsem se a teprve teď jsem se na něj pořádně podívala. Měl takový ten výraz ,radši mě zabijte, a mě ho bylo strašně líto. ,,No?" odpověděla jsem klidně a snažila se o úsměl. Vlezla jsem do pokoje a nechala otevřené dveře. Vešel do pokoje a zavřel za sebou. No príma, řekla jsem si pro sebe a usadila se na postel. ,,Mack." ozval se a přisedl si ke mě. ,,Mrzí mě to." podívala jsem se na něj a nevím jestli chtěně nebo nechtěně jsem prostě musela říct jediné. ,,To nic." řekla jsem po pravdě a on se konečně usmál. Přiblížila jsem se k němu a políbila ho. ,,To mi chybělo." řekl a pak jsme dál pokračovali.